Nějak mě tak knížka prostě chytla :-))
Na začátku října se Rob vrací do Londýna. Čekají ho týdny, kdy má lidem představit svoje album Escapology a hlavně pilotní singl Feel. Jeho první veřejná činnost po návratu do Anglie je podpis nové smlouvy. Když se ho po ní tisk ptá na jeho pocity, pomocí rukou ukazuje s ironickým úsměvem triumf.
„Jsem bohatší než v mých nejdivočejších snech...“
Další den už tisk o novině píše jako o „dohodě za 80 milionů liber“. Ve skutečnosti je těžké určit přesnou sumu, protože ta ještě vyplyne z prodeje nahrávek, počtu koncertů, produkce písniček a dalších věcí. Ačkoliv by tedy asi nebyla pravda, kdyby si pomyslel, že právě podepsal smlouvu na 80 milionů, podle ohlasu, jakého se mu právě dostává, tuhle sumu pravděpodobně bez problémů dostane.
Výhoda v tom říkat lidem o takovéto smlouvě (budou vás považovat za génia) je hodně podobná nevýhodě (lidi nebude zajímat, co jsem vytvořil nebo vytvoříte, ale jenom ty peníze, které vás obklopují). Pořád je to ale fajn smlouva a vypadá dobře. Dva dny poté se probudil a zjistil, že na melodii písničky Thank You For The Music od Abby zpívá: „And I thank EMI for the money and giving it to me.“ (Děkuju EMI za peníze a za to, že mi je dala.) O chvíli později už se potuloval po době a pobrukoval si: „Have I told you lately about my lump sum?“ (Už jsem vám řekl o svý obrovský hromadě peněz?). Jak mi vyprávěl, celý den se snažil nějak utlumit ten hlas řvoucí v jeho hlavě: „Osmdesát milionů! Osmdesát milionů! Osmdesát milionů,“ ale nešlo to. A začal přemýšlet o tom, jak se asi chová člověk s osmdesáti miliony? Na chvíli mu tahle otázka vzala vítr z plachet. „No,“ vysvětluje mi později, „musel jsem si začít namlouvat, že mi dali jen pár cigaret.“
Den poté, co podepsal smlouvu zjistil, že The Sun o něm napsalo, jako odcházel z Groucho Club v jednu hodinu ráno po tom, co to pořádně oslavil. A co na tom bylo nejhorší: měl být opilý. Rob rozhodně opilý nebyl. Dokonce nebyl ani v tom klubu.
„Pravda je taková,“ říká, „že jsem ten večer seděl před televizí a díval se na pořad o nejvýznamějších událostech v historii evropského fotbalu. A pak jsem šel do postele a podíval jsem se na pár epizod z 24 hodin.“
Guy poslal Robovi dotčený rukou napsaný dopis. Většina z toho se týkala věcí kolem nahrávky, které si podle Guye Rob moc bere, ačkoliv to nikdy nebylo nic tak hroznýho – na Escapology party, kterou Guy uspořádal pro své přátele a celebrity, přeskočil na albu Come Undone a Nan´s Song, dvě písničky, na kterých se nepodílel. Guy se snažil namluvit Robovi, že to byla jen sranda a navíc vypnul CD po písničce Cursed, protože už ho nenapadlo, že ještě nějaká bude následovat, a každý už se stejně bavil podle sebe a hudbu neposlouchal. (Před tím, než Rob dostal dopis, si myslel, že bylo vyřazeno jen Come Undone.) V Robových očích to byl další důkaz toho, že jejich spolupráce končí a požádal o poslední setkání, kde si spolu promluví.
„Myslím, že asi neví, proč chci náš vztah ukončit, tak jsem mu to potřeboval říct z očí do očí,“ vysvětluje Rob. „Chtěl jsem mu říct: „Podívej, to není proto, že si vyhodil ty zasraný písničky. Je to, protože si myslím, že požaduješ neuvěřitelnou sumu peněz od svýho přítele, kterýho bys měl milovat a kterej si to zaslouží. A taky fakt, že se konečně nechceš uklidnit.““
Další den jsem pak šel za Guyem a já jsem ho následoval. Na místě nás kromě Guye a Dylana čekal i jeho osobní právník, aby mu mohl být k službám. Když Guy na mojí přítomnost namítne: „Myslím, že tohle měl být jen rozhovor z očí do očí,“ Rob odsekne, že je to on, kdo si s sebou přivedl právníka. (Ten vzápětí odchází do vedlejší místnosti.) Rob je klidný, ačkoliv venku mi se mi přiznává, že uvnitř byl „hrozně naštvanej a smutnej kvůli tomu, že se ta celá věc odehrála.“ Když se Guy zmiňuje o penězích, které mu Rob půjčil na nový dům v LA, Rob se tématu okamžitě chytá s říká, že si myslí, že je Guy dostatečně neocenil. Jak říká, je to poprvé, co od Guye chce peníze zpátky.
Pak se Rob rozpovídává o věcech, které ho otravovaly. Když se zmiňuje o vyřazení Come Undone, Guy namítá: „Říkal jsem Timovi a Davidovi, aby ti to neříkali.“ Po chvíli Guy protestuje: „Nechtěl jsem, aby ty písničky porovnávali – jsem skladatel,“ a v závěru už se hájí: „No tak, Robe, snad si nemyslíš, že jsem egoista?“ Rob se rozesměje. Ale neřekne ani slovo. Dylan navrhuje, že jednání odročí, ale Rob nesouhlasí. „Tohle je poslední schůzka, na který se my dva setkáváme,“ říká, „takže bys možná měl vyložit všechno rovnou na stůl.“
O pár dnů později Guy posílá Robovi e-mail, že mu chce vrátit peníze za dům. Rob mu odpovídá, aby je dal na charitu.
Na začátku října se Rob vrací do Londýna. Čekají ho týdny, kdy má lidem představit svoje album Escapology a hlavně pilotní singl Feel. Jeho první veřejná činnost po návratu do Anglie je podpis nové smlouvy. Když se ho po ní tisk ptá na jeho pocity, pomocí rukou ukazuje s ironickým úsměvem triumf.
„Jsem bohatší než v mých nejdivočejších snech...“
Další den už tisk o novině píše jako o „dohodě za 80 milionů liber“. Ve skutečnosti je těžké určit přesnou sumu, protože ta ještě vyplyne z prodeje nahrávek, počtu koncertů, produkce písniček a dalších věcí. Ačkoliv by tedy asi nebyla pravda, kdyby si pomyslel, že právě podepsal smlouvu na 80 milionů, podle ohlasu, jakého se mu právě dostává, tuhle sumu pravděpodobně bez problémů dostane.
Výhoda v tom říkat lidem o takovéto smlouvě (budou vás považovat za génia) je hodně podobná nevýhodě (lidi nebude zajímat, co jsem vytvořil nebo vytvoříte, ale jenom ty peníze, které vás obklopují). Pořád je to ale fajn smlouva a vypadá dobře. Dva dny poté se probudil a zjistil, že na melodii písničky Thank You For The Music od Abby zpívá: „And I thank EMI for the money and giving it to me.“ (Děkuju EMI za peníze a za to, že mi je dala.) O chvíli později už se potuloval po době a pobrukoval si: „Have I told you lately about my lump sum?“ (Už jsem vám řekl o svý obrovský hromadě peněz?). Jak mi vyprávěl, celý den se snažil nějak utlumit ten hlas řvoucí v jeho hlavě: „Osmdesát milionů! Osmdesát milionů! Osmdesát milionů,“ ale nešlo to. A začal přemýšlet o tom, jak se asi chová člověk s osmdesáti miliony? Na chvíli mu tahle otázka vzala vítr z plachet. „No,“ vysvětluje mi později, „musel jsem si začít namlouvat, že mi dali jen pár cigaret.“
Den poté, co podepsal smlouvu zjistil, že The Sun o něm napsalo, jako odcházel z Groucho Club v jednu hodinu ráno po tom, co to pořádně oslavil. A co na tom bylo nejhorší: měl být opilý. Rob rozhodně opilý nebyl. Dokonce nebyl ani v tom klubu.
„Pravda je taková,“ říká, „že jsem ten večer seděl před televizí a díval se na pořad o nejvýznamějších událostech v historii evropského fotbalu. A pak jsem šel do postele a podíval jsem se na pár epizod z 24 hodin.“
Guy poslal Robovi dotčený rukou napsaný dopis. Většina z toho se týkala věcí kolem nahrávky, které si podle Guye Rob moc bere, ačkoliv to nikdy nebylo nic tak hroznýho – na Escapology party, kterou Guy uspořádal pro své přátele a celebrity, přeskočil na albu Come Undone a Nan´s Song, dvě písničky, na kterých se nepodílel. Guy se snažil namluvit Robovi, že to byla jen sranda a navíc vypnul CD po písničce Cursed, protože už ho nenapadlo, že ještě nějaká bude následovat, a každý už se stejně bavil podle sebe a hudbu neposlouchal. (Před tím, než Rob dostal dopis, si myslel, že bylo vyřazeno jen Come Undone.) V Robových očích to byl další důkaz toho, že jejich spolupráce končí a požádal o poslední setkání, kde si spolu promluví.
„Myslím, že asi neví, proč chci náš vztah ukončit, tak jsem mu to potřeboval říct z očí do očí,“ vysvětluje Rob. „Chtěl jsem mu říct: „Podívej, to není proto, že si vyhodil ty zasraný písničky. Je to, protože si myslím, že požaduješ neuvěřitelnou sumu peněz od svýho přítele, kterýho bys měl milovat a kterej si to zaslouží. A taky fakt, že se konečně nechceš uklidnit.““
Další den jsem pak šel za Guyem a já jsem ho následoval. Na místě nás kromě Guye a Dylana čekal i jeho osobní právník, aby mu mohl být k službám. Když Guy na mojí přítomnost namítne: „Myslím, že tohle měl být jen rozhovor z očí do očí,“ Rob odsekne, že je to on, kdo si s sebou přivedl právníka. (Ten vzápětí odchází do vedlejší místnosti.) Rob je klidný, ačkoliv venku mi se mi přiznává, že uvnitř byl „hrozně naštvanej a smutnej kvůli tomu, že se ta celá věc odehrála.“ Když se Guy zmiňuje o penězích, které mu Rob půjčil na nový dům v LA, Rob se tématu okamžitě chytá s říká, že si myslí, že je Guy dostatečně neocenil. Jak říká, je to poprvé, co od Guye chce peníze zpátky.
Pak se Rob rozpovídává o věcech, které ho otravovaly. Když se zmiňuje o vyřazení Come Undone, Guy namítá: „Říkal jsem Timovi a Davidovi, aby ti to neříkali.“ Po chvíli Guy protestuje: „Nechtěl jsem, aby ty písničky porovnávali – jsem skladatel,“ a v závěru už se hájí: „No tak, Robe, snad si nemyslíš, že jsem egoista?“ Rob se rozesměje. Ale neřekne ani slovo. Dylan navrhuje, že jednání odročí, ale Rob nesouhlasí. „Tohle je poslední schůzka, na který se my dva setkáváme,“ říká, „takže bys možná měl vyložit všechno rovnou na stůl.“
O pár dnů později Guy posílá Robovi e-mail, že mu chce vrátit peníze za dům. Rob mu odpovídá, aby je dal na charitu.
Žádné komentáře:
Okomentovat