A mně teprve teď došlo, že jsem sem už pěkně dlouho nic nenapsala. Přesněji už nějaký tři měsíce, což je na blog celkem děsivá doba. Informace, které sem tedy teď dodám, budou mít aktuálnost asi nula, ale třeba se s tím časovým odstupem zvýší jejich objektivita...
Tož byla jsem na festivalu ve Varech. První den jsem nestihla, takže jsem propásla premiéru What Just Happened? s Robertem De Nirem. Druhý den už pro mě dopadl o něco líp, sice jít jen na New York, New York, film z let sedmdesátých, který ještě k tomu začínal po jedenácté večer a já se musela v noci vrátit do Plzně, vypadalo jako šílenost, ale já věděla, proč to dělám :-)
Původně tedy jenom kvůli tomu, že jsem chtěla nějaký ten film dvojice Scorsese & De Niro vidět v kině, druhotně jsem zjistila, že Robert na vlastní žádost má ten film uvést, ačkoliv v době jeho promítání už měl Karlovy Vary podle plánu opustit. Sehnání lístků na film se ukázalo jako několikahodinová záležitost o nervy, Robert si v sále zase taky moc nepobyl (nějaký hodinový projev to skutečně nebyl), ale už jen ten pocit, že před váma stojí někdo, koho na stříbrném pláně tak obdivujete, je neuvěřitelný.
Hmmmm... Asi bych to teď měla proložit velkou řadou foteček... A navíc, když nic jiného, k těmhle mám aspoň s jistotou autorská práva... Ale ne, nebudu to přehánět. Jedna vám musí stačit.
Kdybych chtěla v líčení svých práznin pokračovat dál, mohla bych se zmínit o úžasných dvou týdnech ve Španělsku, ale to už bych si z toho tady mohla udělat rovnou deník. Takže přeskočím na jiný festival poslední doby - Letní Shakespearovské slavnosti. A s nimi souvisí další herec, kterého tak můžu, vlastně nejoblíbenější český herec. Jan Tříska.
Upřímně řečeno, není o moc vyšší než já, ale vyrařuje z něj obrovská energie. Letní Shakespearovské slavnosti se konají venku, my seděli ve třinácté řadě a občas tam bylo některé herce trochu hůř slyšet. Pokud to pro někoho ale neplatilo, tak to byl jednoznačně Jan Tříska a ještě Emil Horváth, který si v Bouři zahrál Prospera.
Ostatně, Tříska je i mimo jeviště mimořádně příjemný chlapík. Trochu jsme se zdrželi při vracení dek, ještě jsem si četla na tabuli jména herců, kteří toho dne hráli, když v tom jsem ho viděla, jak stojí asi tři metry ode mě a baví se s několika lidmi. Asi pět minut jsem váhala, jestli za ním jít a poprosit o o fotku, nějak se mi nechtělo ho vyrušovat...
A on to vzal úplně v pohodě. Vesele se s námi začal bavit, dal mi do ruky květiny, které po představení během děkovačky dostal, protože by na fotce prý nevypadalo dobře, kdyby je držel on a já neměla nic...
Asi bude něco pravdy na tom, že ti nejlepší ve svém oboru bývají často také nejvíce nohama na zemi.
Tož byla jsem na festivalu ve Varech. První den jsem nestihla, takže jsem propásla premiéru What Just Happened? s Robertem De Nirem. Druhý den už pro mě dopadl o něco líp, sice jít jen na New York, New York, film z let sedmdesátých, který ještě k tomu začínal po jedenácté večer a já se musela v noci vrátit do Plzně, vypadalo jako šílenost, ale já věděla, proč to dělám :-)
Původně tedy jenom kvůli tomu, že jsem chtěla nějaký ten film dvojice Scorsese & De Niro vidět v kině, druhotně jsem zjistila, že Robert na vlastní žádost má ten film uvést, ačkoliv v době jeho promítání už měl Karlovy Vary podle plánu opustit. Sehnání lístků na film se ukázalo jako několikahodinová záležitost o nervy, Robert si v sále zase taky moc nepobyl (nějaký hodinový projev to skutečně nebyl), ale už jen ten pocit, že před váma stojí někdo, koho na stříbrném pláně tak obdivujete, je neuvěřitelný.
Hmmmm... Asi bych to teď měla proložit velkou řadou foteček... A navíc, když nic jiného, k těmhle mám aspoň s jistotou autorská práva... Ale ne, nebudu to přehánět. Jedna vám musí stačit.
Kdybych chtěla v líčení svých práznin pokračovat dál, mohla bych se zmínit o úžasných dvou týdnech ve Španělsku, ale to už bych si z toho tady mohla udělat rovnou deník. Takže přeskočím na jiný festival poslední doby - Letní Shakespearovské slavnosti. A s nimi souvisí další herec, kterého tak můžu, vlastně nejoblíbenější český herec. Jan Tříska.
Upřímně řečeno, není o moc vyšší než já, ale vyrařuje z něj obrovská energie. Letní Shakespearovské slavnosti se konají venku, my seděli ve třinácté řadě a občas tam bylo některé herce trochu hůř slyšet. Pokud to pro někoho ale neplatilo, tak to byl jednoznačně Jan Tříska a ještě Emil Horváth, který si v Bouři zahrál Prospera.
Ostatně, Tříska je i mimo jeviště mimořádně příjemný chlapík. Trochu jsme se zdrželi při vracení dek, ještě jsem si četla na tabuli jména herců, kteří toho dne hráli, když v tom jsem ho viděla, jak stojí asi tři metry ode mě a baví se s několika lidmi. Asi pět minut jsem váhala, jestli za ním jít a poprosit o o fotku, nějak se mi nechtělo ho vyrušovat...
A on to vzal úplně v pohodě. Vesele se s námi začal bavit, dal mi do ruky květiny, které po představení během děkovačky dostal, protože by na fotce prý nevypadalo dobře, kdyby je držel on a já neměla nic...
Asi bude něco pravdy na tom, že ti nejlepší ve svém oboru bývají často také nejvíce nohama na zemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat