V osm hodin ráno mě o prázdninách nedonutil vstávat už dlouho nikdo. Ale náhody se dějí, a tak jsem si to takhle ráno šinula ještě s Michalem od našeho domu pěšky až k nádraží a kamsi dál k Jižnímu předměstí. A pak směrem s Severnímu předměstí, otočka a zase domů. Taková zvláštní procházka, navíc zvlášť z mojí pozice jakožto člověka, který většinou všude přibíhá na poslední chvíli a víc jak dvě zastávky pěšky po městě si jít nedovolí...
Někdy v jedenáct dopoledne pak píšu Markétě, jestli by nevyrazila do kina na půl pátou na No Country For Old Men (Tahle země není pro starý). Je dvanáct, nikdo se mi neozval. Je jedna, pořád nic. Jsou dvě... Tak asi nic.
Flákám se, jdu na chvíli ven, je 15.45 a já jen z recese kontroluju mobil. Dvě SMS, šest nepřijatých hovorů... První, poslaná v 15.11 mi odpovídá souhlasně, druhá o pár minut později, že je tedy na cestě. Sakra!
Rychle se vypravuju, o pár minut později vyrážím... Když budu mít štěstí, budu tam za 45 minut, přijdu jen o reklamy a film stihnu... Sprintuju na zastávku, moje vysněná 13 právě odjíždí. Další tu bude za nějakých 12 minut. Okay, možná přijdu i o úvodních několik minut...
Konečně se dostávám do 13, ani ne za dvě minuty mi volá Markéta.
"Kde jsi? Čekám na Zastávce Bručná. Jsi před ní, nebo už si ji přejela?"
"Nooo... Nevím." Sakra, jsem dvě zastávky od konečný na Lobzích a na černice mě čeká dalších asi 25! Jasně, že je přede mnou!
Snažím se uklidnit a upřímně doufám, že sedím aspoň ve 13, která jede až k Olympii. Jak se ale ukazuje, i tady mám smůlu. Končím asi pět zastávek před konečnou uprostřed Černic, kde se potkávám s Markétou. Nějakou dobu chodíme mezi bezradně mezi domky, sem tam narazíme na slepou uličku a zas jdeme zpátky. Náš orientační smysl zjevně pobaví i několik místních sedících na zahradě, zvlášť ve chvíli, kdy Markéta rezolutně prohlásí: "Musíme jít tam!" a ukáže na jednu stranu. Ani ne v pěti sekundách se ale otočí o 180° a s nemenším odhodláním mění názor: "Ne, jdeme tam!"
Přibližně hodinu po začátku filmu přicházíme konečně do Olympie. V příštích minutách začíná jen Troškova nová pohádka a Lovci pokladů 2, to už si radši ty dvě hodiny počkám na další představení bratrů Coenových, kvůli kterým jsem ostatně i přišla...
Asi bych měla napsat nějakou chytrou recenzi na jejich nejnovější film, aby to vypadalo, že má tenhle příspěvek vlastně smysl. Hodilo by se sem něco úžasnýho ve stylu: 'Je z toho cítit atmosféra divokýho západu, má to úžasný kamerový záběry a kupodivu tomu ve druhý polovině nedochází dech, bla bla bla...'
Nic tak chytrýho mě teď, těsně před půlnocí, ale nenapadá. Ačkoliv pár vět bych sem o tomto vítězi Oscara v několika kategoriích, včetně té za nejlepší film roku, hodit mohla...
Tahle země není pro starý je film s naprosto ojedinělým stylem, u kterého si možná budete sem tam říkat, jestli je to tak geniální, nebo tak blbý. Dlouhý téměř němý záběry krajiny střídají podobně dlouhé rozhovory, do toho sem tam nějaká přestřelka... no kdyby se Coenovi rozhodli vydat soundtrack podmanivých skladeb z tohoto filmu, moc by asi neutržili. Vlastně si upřímně řečeno, nevzpomínám, že by v tom filmu vůbec nějak hudba byla...
Možná i o to je působivější jeho dopad. Film vypráví o chlapíkovi, který jednoho dne náhodou narazí uprostřed pustiny na několik mrtvol a dva miliony dollarů a vezme si je (jen tu hotovost, mrtvoly nechá na místě), přičemž v patách se mu okamžitě ocitne několik lidí toužících vzít si své tvrdě vydělané peníze zpět. No a pak je tu taky poctivý polda, jehož cílem je chránit občany i našeho obyčejného chlapíka před tím, než se mu něco vážného stane. Člověk by čekal velkou oplatu, významnou závěrečnou scénu, kde proti sobě stane hlavní záporák a onen policista, místo toho se dočká několika minutových rozjímání o náhodách, předučenosti a pomíjivosti života, zatímco nejdůležitější zvraty se často odehrají během několika málo sekund nebo se na plátně ani neobjeví. Až mi to trochu připomínalo Čechova, jen toho černého humoru a mrtvol tam bylo o něco víc...
Zpátky domů jsme si s Markétou cestu krátily přes pole. Asi deset hodin večer, nádherná tma, rozlehlá pustina, nikde nikdo... A kdyby jsme tam našly 2 miliony? Možná by bylo lepší nechat je na místě...
Žádné komentáře:
Okomentovat