Je to zvláštní, ale podobně jako řada dalších lidí jsem i já asi před dvěma měsíci propadla fenoménu seriálu LOST. Přitom mě nikdy nenapadlo, že bych ten seriál mohla mít tolik ráda, rozhodně ho nepovažuju za to nejlepší, co jsem kdy na obrazovce televize viděla a nemám zrovna chuť nosit tričko s čísly 4 8 15 16 23 42 nebo logem Dharmy.
Vlastně mě na tom seriálu poutá jediná postava – John Locke. Ten chlap je prostě geniální, chvílemi se chová tak jako by mezi ostatní vůbec nepatřil. Momentálně sleduju třetí sérii (teď bude hodně moc spoilerů, takže diváci Novy ať raději dál nečtou), kde jde konečně Locke na vlastní pěst a kašle na ostatní. Odešel od postaviček, co spadli na ostrov s ním, rozhodl se žít s Druhými a dalo by se říct, že už je na ostově jen za sebe. A je zároveň asi jedinej, kdo může celej příběh posunout dál, rozhodně mnohem dál než jen zbytek trosečníků hrajících si na Robinsona Crusoe.
Přiznávám se, že asi dva díly právě třetí série jsem naprosto vynechala, když jsem si přečetla, že on tam nebude, a čas od času části bez něj přeskakuju.
Co je ale na týhle postavě tak zvláštní? Možná nic, možná všechno. Máme celkově hodně podobnej náhled na život, i když Locke přece jen o něco víc věří v osud než já. Hlavně je to ale samotář, neuvěřitelně chytrej člověk, kterej kolem sebe nepotřebuje mít desítky lidí, aby se cítil spokojenej, a nepotřebuje se chovat tak, aby někomu něco dokazoval. Přes to všechno se ale pořád chová hodně lidsky, byly už i momenty, kdy se rozbrečel, a v jeho minulosti existuje pár věcí, které mu asi radost zrovna nedělají. Chvílemi mi přijde, že taková postava na obrazovce televize zatím chyběla.
Navíc jsem nedávno zjistila, že jsem oba dva v minulosti spadli z docela slušný vejšky. Přiznávám, u mě to bylo o něco míň, nikdo mě odnikud nevyhodil, ale byla to moje chyba, a neskončila jsem na invalidním vozíku, ale jen ve vrtulníku letícím do nemocnice, v každým případě v týhle postavě pořád získávám větší a větší sympatie.
Pokud ho někdo zabije, moje posedlost Lostem asi okamžitě skončí.
Vlastně mě na tom seriálu poutá jediná postava – John Locke. Ten chlap je prostě geniální, chvílemi se chová tak jako by mezi ostatní vůbec nepatřil. Momentálně sleduju třetí sérii (teď bude hodně moc spoilerů, takže diváci Novy ať raději dál nečtou), kde jde konečně Locke na vlastní pěst a kašle na ostatní. Odešel od postaviček, co spadli na ostrov s ním, rozhodl se žít s Druhými a dalo by se říct, že už je na ostově jen za sebe. A je zároveň asi jedinej, kdo může celej příběh posunout dál, rozhodně mnohem dál než jen zbytek trosečníků hrajících si na Robinsona Crusoe.
Přiznávám se, že asi dva díly právě třetí série jsem naprosto vynechala, když jsem si přečetla, že on tam nebude, a čas od času části bez něj přeskakuju.
Co je ale na týhle postavě tak zvláštní? Možná nic, možná všechno. Máme celkově hodně podobnej náhled na život, i když Locke přece jen o něco víc věří v osud než já. Hlavně je to ale samotář, neuvěřitelně chytrej člověk, kterej kolem sebe nepotřebuje mít desítky lidí, aby se cítil spokojenej, a nepotřebuje se chovat tak, aby někomu něco dokazoval. Přes to všechno se ale pořád chová hodně lidsky, byly už i momenty, kdy se rozbrečel, a v jeho minulosti existuje pár věcí, které mu asi radost zrovna nedělají. Chvílemi mi přijde, že taková postava na obrazovce televize zatím chyběla.
Navíc jsem nedávno zjistila, že jsem oba dva v minulosti spadli z docela slušný vejšky. Přiznávám, u mě to bylo o něco míň, nikdo mě odnikud nevyhodil, ale byla to moje chyba, a neskončila jsem na invalidním vozíku, ale jen ve vrtulníku letícím do nemocnice, v každým případě v týhle postavě pořád získávám větší a větší sympatie.
Pokud ho někdo zabije, moje posedlost Lostem asi okamžitě skončí.
Žádné komentáře:
Okomentovat