Byl to jeden z nejočekávanějších filmů poslední doby. 300: Bitva u Thermopyl podle předlohy Franka Millera, kterého české publikum zná důvěrně hlavně díky Sin City.
Příběh 300 nás zavede do vojenského města Sparty, kde jsou novorozeňata házena z útesu, pokud se nezdají být dostatečně silná, a kde kluci v sedmi letech opouštějí rodinu, aby se naučili zabíjet a bojovat. Stejný osud provází i malého Leonida, který se o něco později stane králem. Ve Spartě vede (na tamější poměry) docela klidný život, ale to jen do té doby, než se ve městě objeví perští poslové a požadují, aby se Sparta včetně Leonida sklonila před jejich králem Xerxem. To se samozřejmě Leonidovi nelíbí, a když zjistí, že se i Athény plné „filosofů a milovníků chlapců“ postavili Peršanům na odpor, plánuje postavení vojska, které proti Xerxovi pošle.
Celá věc má ale malý problém: efoři odmítají poskytnout králi vojsko, protože jim prý bohové nejsou nakloneni. Leonidas tak využije lehce průhledné lsti, na kterou však zákon nestačí – vybere si 300 schopných spartských vojáků, jmenuje je jako svoji osobní stráž a vládě pouze oznámí, že se rozhodl vydat na „procházku“ po okolí. Nikoho asi nepřekvapí, že tato procházka vede právě k soutěsce, kde se Leonidovo vojsko postaví několikanásobné přesile.
A já můžu jen říct: Díky bohu za lidi jako je Frank Miller. V dnešní době, kdy jsou historické adaptace buď k uzoufání nudné (jako Troja) nebo naopak ryze psychologické (Návrat do Cold Mountain), přináší jeho styl závan čerstvého vzduchu (byť lehce míšeného s krví). Jeho historická podívaná si nehraje na skutečnou událost dějin, Miller dostatečně využil svoji představivost, aby na plátně do komiksu vytvořil nejrůznější monstra, kterým se musí Sparťané postavit. Někdo tedy může namítat, že to sakra vypadá jako vytržený z Pána prstenů a že tohle prostě není historický film… a má pravdu není.
Na druhou stranu, nikdo nemůže čekat, že když jde na něco od Franka Millera, bude se pohybovat ve skutečném světě. Frank si prostě vytváří svůj vlastní svět a i když jeho Sin City a 300 dělí v našem pojetí času asi 2500 let, oba filmy jsou si dost podobné. V obou dvou nás provází vypravěč používající extrémně krátké věty, v obou dvou místo herců mluví za vše obraz, v obou dvou teče krev o něco více než je obvyklé a oba dva se můžou pyšnit dokonalým prostředím, ačkoliv byly natáčené celé před zeleným pozadím.
Zároveň je 300 asi prvním filmem, ve kterém během velkolepé bitvy plné mečů a luků zazní hezky rocková skladba. A taky jedním z prvních filmů, který ukazuje krásné svalnaté muže po celou dobu téměr neoděné.
Což, uznávám, ocením víc já jako žena.
Příběh 300 nás zavede do vojenského města Sparty, kde jsou novorozeňata házena z útesu, pokud se nezdají být dostatečně silná, a kde kluci v sedmi letech opouštějí rodinu, aby se naučili zabíjet a bojovat. Stejný osud provází i malého Leonida, který se o něco později stane králem. Ve Spartě vede (na tamější poměry) docela klidný život, ale to jen do té doby, než se ve městě objeví perští poslové a požadují, aby se Sparta včetně Leonida sklonila před jejich králem Xerxem. To se samozřejmě Leonidovi nelíbí, a když zjistí, že se i Athény plné „filosofů a milovníků chlapců“ postavili Peršanům na odpor, plánuje postavení vojska, které proti Xerxovi pošle.
Celá věc má ale malý problém: efoři odmítají poskytnout králi vojsko, protože jim prý bohové nejsou nakloneni. Leonidas tak využije lehce průhledné lsti, na kterou však zákon nestačí – vybere si 300 schopných spartských vojáků, jmenuje je jako svoji osobní stráž a vládě pouze oznámí, že se rozhodl vydat na „procházku“ po okolí. Nikoho asi nepřekvapí, že tato procházka vede právě k soutěsce, kde se Leonidovo vojsko postaví několikanásobné přesile.
A já můžu jen říct: Díky bohu za lidi jako je Frank Miller. V dnešní době, kdy jsou historické adaptace buď k uzoufání nudné (jako Troja) nebo naopak ryze psychologické (Návrat do Cold Mountain), přináší jeho styl závan čerstvého vzduchu (byť lehce míšeného s krví). Jeho historická podívaná si nehraje na skutečnou událost dějin, Miller dostatečně využil svoji představivost, aby na plátně do komiksu vytvořil nejrůznější monstra, kterým se musí Sparťané postavit. Někdo tedy může namítat, že to sakra vypadá jako vytržený z Pána prstenů a že tohle prostě není historický film… a má pravdu není.
Na druhou stranu, nikdo nemůže čekat, že když jde na něco od Franka Millera, bude se pohybovat ve skutečném světě. Frank si prostě vytváří svůj vlastní svět a i když jeho Sin City a 300 dělí v našem pojetí času asi 2500 let, oba filmy jsou si dost podobné. V obou dvou nás provází vypravěč používající extrémně krátké věty, v obou dvou místo herců mluví za vše obraz, v obou dvou teče krev o něco více než je obvyklé a oba dva se můžou pyšnit dokonalým prostředím, ačkoliv byly natáčené celé před zeleným pozadím.
Zároveň je 300 asi prvním filmem, ve kterém během velkolepé bitvy plné mečů a luků zazní hezky rocková skladba. A taky jedním z prvních filmů, který ukazuje krásné svalnaté muže po celou dobu téměr neoděné.
Což, uznávám, ocením víc já jako žena.
Žádné komentáře:
Okomentovat