Česká republika je druhou nejateističtější zemí v Evropě. Na týhle pozici je hned za Estonskem, vlastně to není nic překvapivého. Když jsem kdysi náhodou narazila na jeden blog amerického křesťana, který se silně podivoval, že asi 14% obyvatel jeho země jsou ateisti, já se divím, když jich v České republice asi 32% není. Ostatně, podle výzkumu je mezi lidmi z vysokoškolským vzděláním v ČR jen 7% věřících.
Ale nechme to být... Co mě totiž v poslední době napadá a co mi často prochází hlavou je úplně jiná věc. Ať se na to podíváte jakkoliv, ateisté to mají z pozice své existence na tomhle světě nejsložitější. Když jste křesťan, zemřete, vaše duše jde do pekla nebo nebe. Když jste buddhista, věříte v odchod do nirvány. Když jste muslim, máte Allaha. Když jste... vždy se něco stane. Mám kamaráda, který se dal na buddhismus a jak říká: „Nemůžu vysvětlit, proč to tak je, ale vím to.“
Stejně tak já z nějakého důvodu vím, že nic z předchozího jmenovaného není. Nemůžu to nikomu vnutit, nemůžu to obhájit, ale ta věc samotná je děsivá. Když zapomeneme na bohy, nadpřirozené jevy, filosofii, magii... co zbude? Jen vysvětlování pomocí biologie. Když v takovém okamžiku zemřete, vše se ztratí. V jedné sekundě je pryč vše, co jste roky před tím usilovně budovali. Najednou není rozdíl mezi tím, zda jste žili 1 den nebo 100 let, protože „všechny ty chvíle se ztratí jako slzy v dešti,“ pokud budu citovat Blade Runnera.
Ale zajděme ještě dál. Máme tu společnost. Uděláte něco pro společnost, která si vás bude pamatovat. Jak dlouho? Jednu, dvě generace, které přijdou po vás? Možná budete jeden z miliardy a budou vás oslavovat další tisíce let jako Césara nebo Alexandra Velikého. Nepravděpodobné, ale ta možnost tu je.
Tím ale náš magický kolotoč nekončí. Podle biologů vesmír vznikl v jediném okamžiku z ničeho a v příštích milionech let také zanikne. Hvězda Slunce přestane svítit a bude konec. V té době už ale stejně lidstvo ani nebude existovat, možná ho vyhladí války, možná mor, možná pád meteoritu. I ty nejsilnější tvorové mohou nečekaně vymřít, vzpomeňme si na dinosaury.
Kruh se uzavírá.
Jednoho dne ve vteřině skončí vše, vaše pocity, myšlenky, zážitky, a o nepatrnou vteřinu později, vteřinu, kterou vy nebudete mít ani šanci postřehnout, skončí vše. Vše, o co se člověk během svého života snaží, tím ztrácí smysl.
Ano, být ateistou je sice v některých momentech šíleně osvobozující, na druhou stranu taky neuvěřitelně těžké.
Ale nechme to být... Co mě totiž v poslední době napadá a co mi často prochází hlavou je úplně jiná věc. Ať se na to podíváte jakkoliv, ateisté to mají z pozice své existence na tomhle světě nejsložitější. Když jste křesťan, zemřete, vaše duše jde do pekla nebo nebe. Když jste buddhista, věříte v odchod do nirvány. Když jste muslim, máte Allaha. Když jste... vždy se něco stane. Mám kamaráda, který se dal na buddhismus a jak říká: „Nemůžu vysvětlit, proč to tak je, ale vím to.“
Stejně tak já z nějakého důvodu vím, že nic z předchozího jmenovaného není. Nemůžu to nikomu vnutit, nemůžu to obhájit, ale ta věc samotná je děsivá. Když zapomeneme na bohy, nadpřirozené jevy, filosofii, magii... co zbude? Jen vysvětlování pomocí biologie. Když v takovém okamžiku zemřete, vše se ztratí. V jedné sekundě je pryč vše, co jste roky před tím usilovně budovali. Najednou není rozdíl mezi tím, zda jste žili 1 den nebo 100 let, protože „všechny ty chvíle se ztratí jako slzy v dešti,“ pokud budu citovat Blade Runnera.
Ale zajděme ještě dál. Máme tu společnost. Uděláte něco pro společnost, která si vás bude pamatovat. Jak dlouho? Jednu, dvě generace, které přijdou po vás? Možná budete jeden z miliardy a budou vás oslavovat další tisíce let jako Césara nebo Alexandra Velikého. Nepravděpodobné, ale ta možnost tu je.
Tím ale náš magický kolotoč nekončí. Podle biologů vesmír vznikl v jediném okamžiku z ničeho a v příštích milionech let také zanikne. Hvězda Slunce přestane svítit a bude konec. V té době už ale stejně lidstvo ani nebude existovat, možná ho vyhladí války, možná mor, možná pád meteoritu. I ty nejsilnější tvorové mohou nečekaně vymřít, vzpomeňme si na dinosaury.
Kruh se uzavírá.
Jednoho dne ve vteřině skončí vše, vaše pocity, myšlenky, zážitky, a o nepatrnou vteřinu později, vteřinu, kterou vy nebudete mít ani šanci postřehnout, skončí vše. Vše, o co se člověk během svého života snaží, tím ztrácí smysl.
Ano, být ateistou je sice v některých momentech šíleně osvobozující, na druhou stranu taky neuvěřitelně těžké.
nepříslušnost k oficiální křesťanské církvi není ateismus. průzkumy nestojí za nic.
OdpovědětVymazatV průzkumech se právě tyhle procenta lidí vyjádřila jako "nevěřící". Tedy ateisté. Samozřejmě, že jsou v ČR i muslimové, buddhisti a další. Ale ti všichni se musí vejít do toho počtu procent, co zbydou, když od 100% odečteš počet ateistů.
OdpovědětVymazatpamatuju sčítání lidu a tam nebylo možné zatrhnout něco jiného než "nevěřící"
OdpovědětVymazatprávě od těch výsledků se pak začalo tvrdit to, co se tvrdí.
Naštěstí od té doby proběhly i jiné průzkumy a tam už nebyla jen možnost ateista vs. křesťan. Z toho také osobně vycházím.
OdpovědětVymazattak jinak
OdpovědětVymazatsprávné slovní spojení je "bez vyznání" - tam patří ateisté i věřící
po sčítání byl další průzkum. tam se ptali tisícovky lidí a nějakých třicet procent odpovědělo, že nevěří. kdyby se ptali, jakou stranu volí, tak řeknou, že komunisty. a komouši, jak známo, jsou pořád mimo.
žádné jiné průzkumy jsem nenašel. ale je pravda, že na evropu je to pořád dost.
Promiň, že jsem zapomněla odpovědět. Měla jsem ve škole dispozici nějaké průzkumy, snad rok 2003, kde bylo obyvatelstvo České republiky rozděleno normálně do několika "kolonek": ateisté, křesťané, budhisti, muslimové atd. A u každého bylo uvedeno procentuální "skóre". Byl to myslím druhý průzkum určité agentury (po 10 letech) a procento ateistů v něm výrazně narostlo. Ale nemám ho tady přes sebou, tak nemůžu říct, kdo za ním stál.
OdpovědětVymazat