Frank Sinatra

"Říká se, že člověk žije jen jednou. A tak, jak žiju já, to bohatě stačí."

Člověk, o kterém by se daly napsat tisíce stránek a stejně by nikdo nikdy nevystihl jeho skutečnou podstatu. Mafián, producent, herec, zpěvák, rváč, gentleman, alkoholik, vlastně cokoliv chcete. Člověk, který byl vždy tím, kým chtěl být, ve dvaceti letech se rozhodl, že chce být zpěvákem a stal se jedním z nejúspěšnějších zpěváků světa. Nestačilo mu to, chtěl pracovat i u filmu a už po pár letech získal dva Oscary a jednu nominaci. Setkával se s mafiány, Johnu Kennedymu slíbil úřad prezidenta (ten se nakonec volby v USA skutečně vyhrál), FBI o něm má dodnes přes 2000 stránek, ale nikdy mu žádné nezákonné aktivity nedokázali. Papež o něm prohlásil, že je to „muž, který má velmi blízko v Bohu“, protože Sinatra rozhazoval peníze všude, kde se dalo, dával je všem, kteří je potřebovali, ale nikdy o svých činech nemluvil.

Servírkám dával klidně spropitné 500 dolarů, klukovi, co mu zaparkoval auto, dal 200, muži, co mu pochválil oblek, poslal svého krejčího, aby mu dal ušít stejný (a vše samozřejmě zaplatil), jiný, který mu pochválil hodinky, dostal zanedlouho dárkem ty samé. Ženám kupoval šperky, kamarádům alkohol, postiženým povodněmi kupoval nové domy, nemocným na rakovinu zajišťoval nejlepší specialisty, nemocnice dostávaly nové přístroje, kostely peníze na rekonstrukce. Nevadilo, jestli byl v té chvíli v mínusu, nebo měl na kontě miliony. Když viděl, že někdo potřebuje peníze, měl jich vždy dost. A nebyly to jen peníze, čím Frankie pomáhal lidem kolem sebe. Kdokoliv se mu s něčím svěřil, mohl si být jistý, že daný problém se okamžitě stává i problémem Franka Sinatry. Když ženu jednoho z jeho vzdálených kamarádů přepadli, požádal kamarád Franka, jestli by se o to nemohl nějak postarat, protože on měl zrovna zpívat na podiu. Za 12 minut mu manželka udiveně volala, aby se zeptala, co se stalo, když najednou okolí prohledává 400 policistů a ona má u sebe několik právníků.

Sinatra se ale uměl stejně dobře i bavit, měl svůj oblíbený bar, kde každý večer vypil i několik litrů (běžně se udává něco mezi dvěma a pěti) Jacka Danielse. Lékař mu tehdy řekl, že už dávno musí mít otravu alkoholem, Frank ale tvrdil, že se cítí naprosto v pořádku. Mléko ani vodu neměl rád, za takovou náhradu vody jako nealkoholického nápoje považoval osobně víno. Ostatně nikdo z jeho kamarádů mu nikdy nestačil, jako dokonalý příklad se dá uvést návštěva Londýna, kde Sinatra určil každému program na několik dní a večírky, kterých se má zúčastnit. Všichni po několika dnech padali vyčerpáním (díky tomu taky dostali přezdívku Rat Pack – Krysí smečka), jediný Sinatra, který prošel všechny večírky, se cítil naprosto svěží. Ostatně byl na podobný život zvyklý, téměř 365 dní v roce trávil tak, že někdy kolem desáté přišel do baru a dalšího dne kolem čtvrté ráno odešel.

"Alkohol je možná největším nepřítelem člověka, ale v Bibli se říká, že máme milovat své nepřátele."

Dalo by se říct, že na svou dobu byl Sinatra nesmírně otevřeným a pokrokovým člověkem. Jeho nejlepším přítelem byl černoch Sammy Davis Jr ještě roky před tím, než se proslavil Martin Luther King a než první politici (jako Kennedy) začali bojovat za černošská práva. Byla to doba, kdy tmavší pleť byla pro člověka prokletím, Frankie se tedy rozhodl bojkotovat všechny bary, které odmítly Sammyho obsloužit.

Navíc to byl nesmírně charismatický člověk, kterému ženy padaly doslova k nohám. Frank totiž vždy věděl, jak ženu potěšit, a nenáviděl ty, kteří se k nim chovali špatně. Nejednou se stalo, že muž, který ženu v jeho okolí nějak slovně (nedejbože fyzicky) napadl, okamžitě dostal od Frankieho pěstí. Sám Frank se nikdy nestyděl pronášet vůči ženě nějaké lichotky, a to ani na veřejnosti, třeba v době, kdy se ještě snažil udržet v tajnosti svůj vztah s Miou Farrow, jednoho dne z bazénu přes celý hotel zařval: „Mio, já tě miluju!“. Co na tom, že ho tenkrát slyšely stovky lidí, a Sinatra sám se mohl okamžitě stát terčem nejnovějších drbů. Jen jedinou věc Frank nikdy ve vztahu nesliboval: věrnost. Jeho ženy (Sinatra se oženil celkem čtyřikrát) to ostatně moc dobře věděly, sem tam se totiž stalo, že si Frank přivedl své milenky i domů.

"Nikdo neví, co je to štěstí, dokud se neožení. Ale pak už je moc pozdě."

V každým případě, ať už byl jakýkoliv, byla to osobnost. V dnešní době si nedokážu představit nikoho, kdo by byl podobně jako on nějakých 50 let ikonou na celém světě už jen kvůli tomu, jak se choval. Občas bych si přála strávit jenom jeden večer v baru, kde by byl on společně se svými „kumpány“.

„Možná budu kandidovat na prezidenta. Půjdu na to přes podpisovou listinu. Po celé zemi budu mít billboardy se sloganem: „Dejte mi sklenku a chlast, spasím vás i vaši vlast.“ Oválnou pracovnu předělám na bar, který se bude táhnout po obvodu zdí, v halách budou hrací automaty. Lidi, to bude party...“

(Mimochodem, občas si říkám, jestli by se v dnešním politicky zkorumpovaném světě, kde jde každému jen o peníze, do toho prezidentského úřadiu skutečně tak trochu kontrastně nehodil :-)


Všichni určitě znáte písničky jako My Way a Strangers in the Night, tak radši upozorním na něco jinýho, co se mi taky moc líbí, i když to zas tak známý není (Sinatra a Jobim během série koncertů z 60. let):