Náhodou jsem díky Al Pacinovi narazila na tenhle snímek o jedné šílené bankovní loupeži, který přišel do kin v roce 1975. Dva zlodějíčci se v něm pokusí vykrást banku, ale něco jim nevyjde, nejen, že v bance nejsou téměř žádné peníze, ale v ulici brzo shromáždí asi 300 policistů, několik lidí od FBI, tři televizní stanice a asi 500 zvědavců.
Zloději Sonny a Sal se pokusí vyjednávat, protože drží rukojmí, už brzo ale jejich podnikání připomíná spíš grotesku než skutečnou loupež. Sekretářky (= rukojmí) si mohou volat, kam chtějí – „Promiňte, manžel by chtěl vědět, kdy budete s tou loupeží hotoví.“ – jiné se zase učí pod vedením Sonnyho manipulovat se zbraněmi jako příslušníci americké armády. Na místo také přijíždí Sonnyho „manželka“, ve skutečnosti homosexuál toužící po operaci na změnu pohlaví. Bezmocný Sonny, který pořád věří v útěk, do banky dokonce objedná i pizzu a několik aspirinů, nakonec ale doufá, že by se jim mohlo podařit uletět ze země letadlem.
Sonny: "Jestli odtud odletíme, už se do Států nikdy nevrátíme... je nějaká země, kam bych chtěl speciálně jet?"
Sal: "Wyoming."
Zvláštní je, že ač se dvě hodiny čistýho času tohohle filmu odehrávají v bance (o plánování nebo poznání charakterů tu narozdíl od většiny podobných filmů nepadne ani zmíňka), nikdy se nenudíte. Postupně sice Dog Day Afternoon přechází v lehce psychologické drama, něco z jeho šílenosti vás ale vždycky překvapí. A co je na tom filmu nejšílenější?
Asi to, že je založený na skutečném příběhu a snad s výjimkou jednoho telefonátu Sonnyho s manželkou je to celé pravda.
Zloději Sonny a Sal se pokusí vyjednávat, protože drží rukojmí, už brzo ale jejich podnikání připomíná spíš grotesku než skutečnou loupež. Sekretářky (= rukojmí) si mohou volat, kam chtějí – „Promiňte, manžel by chtěl vědět, kdy budete s tou loupeží hotoví.“ – jiné se zase učí pod vedením Sonnyho manipulovat se zbraněmi jako příslušníci americké armády. Na místo také přijíždí Sonnyho „manželka“, ve skutečnosti homosexuál toužící po operaci na změnu pohlaví. Bezmocný Sonny, který pořád věří v útěk, do banky dokonce objedná i pizzu a několik aspirinů, nakonec ale doufá, že by se jim mohlo podařit uletět ze země letadlem.
Sonny: "Jestli odtud odletíme, už se do Států nikdy nevrátíme... je nějaká země, kam bych chtěl speciálně jet?"
Sal: "Wyoming."
Zvláštní je, že ač se dvě hodiny čistýho času tohohle filmu odehrávají v bance (o plánování nebo poznání charakterů tu narozdíl od většiny podobných filmů nepadne ani zmíňka), nikdy se nenudíte. Postupně sice Dog Day Afternoon přechází v lehce psychologické drama, něco z jeho šílenosti vás ale vždycky překvapí. A co je na tom filmu nejšílenější?
Asi to, že je založený na skutečném příběhu a snad s výjimkou jednoho telefonátu Sonnyho s manželkou je to celé pravda.
Žádné komentáře:
Okomentovat