Projížděla jsem si teď večer YouTube a úplnou náhodou jsem narazila na jedno video s Frankem Sinatrou. Tu písničku jsem slyšela jen jednou a to před dvěma roky, ale nějakým zázrakem mi uvízla v hlavě. Asi i proto, že Sinatra zrovna moc písniček, kde by zpíval obklopený dětičkami nemá.
Pamatuju si, že si to CD tehdy koupil Pavel v Levných knihách a že tahle písnička byla někde uprostřed alba. Oba jsme si z toho dělali legraci, že ji musel zpívat, když už byl hodně pod vlivem alkoholu, protože... tohle prostě do jeho typického pojetí vůbec nezapadá.
Pavel mi pak to CD dal, měla jsem ho někde s věnováním, ale kde sakra je? Neviděla jsem ho už rok.
Mám teď hroznou chuť tu písničku Pavlovi pustit, jenže s někým, kdo žije v jakési vesničce na druhém konci republiky a není zrovna moc často na internetu, se blbě domlouvá. Vím, že jsem ho tu asi nikdy nezmiňovala a upřímně s tím teď ani nehodlám začínat, ale on byl něco jako moje vlastní reinkarnovaná verze Franka Sinatry. Měli stejné vystupování, kouřili stejnou značku cigaret, pili stejný alkohol, dokonce i nějakou tu Frankovu píseň mi Pavel zazpíval.
A co se týkalo názorů na politiku, filmy, hudbu, život, umění... byl něco jako moje dvojče. Shodou okolností jeden můj vzdálenější příbuzný sloužil u Royal Air Force za druhé světové, Pavlův prastrýc v Královském letectvu létal taky, ostatně je to jeden z neslavnějších československých pilotů té doby.
Bylo tedy celkem vtipné, když u nás na škole měl mít přednášku jeden bývalý pilot, na internetu o něm bylo pět řádek, ale Pavel mi tehdy jeho životopis převyprávěl na dvě hodiny. Ukazoval mi, v jakém letadle za války létal Kennedy, ve válečných filmech mě upozorňoval na sebemenší nepřesnosti ve výstroji, výzbroji nebo nasazení jednotek. A taky to byl on, kdo na mě několik hodin čekal na nádraží, v důsledku čehož mu nakonec ujely všechny spoje domů a on prosincovou noc strávil na ulici.
Všechny tyhle maličkosti nás nějak spojovaly. Nikdy jsem neměla pocit, že někomu rozumím líp, nikdy jsem si na nikom nevytvořila tak silnou závislost. A nikdy mi nikdo tolik nechyběl. Mám toho člověka hodně hodně hodně ráda, jen místo společních odpolední dostávám eSeMeSky k narozeninám, Vánocům, Novému roku.
Nemůžu tu písničku pustit jemu, dám ji sem alespoň pro vás. Ačkoliv pochybuju, že z ní někdo z vás bude nadšený ;-)
Pamatuju si, že si to CD tehdy koupil Pavel v Levných knihách a že tahle písnička byla někde uprostřed alba. Oba jsme si z toho dělali legraci, že ji musel zpívat, když už byl hodně pod vlivem alkoholu, protože... tohle prostě do jeho typického pojetí vůbec nezapadá.
Pavel mi pak to CD dal, měla jsem ho někde s věnováním, ale kde sakra je? Neviděla jsem ho už rok.
Mám teď hroznou chuť tu písničku Pavlovi pustit, jenže s někým, kdo žije v jakési vesničce na druhém konci republiky a není zrovna moc často na internetu, se blbě domlouvá. Vím, že jsem ho tu asi nikdy nezmiňovala a upřímně s tím teď ani nehodlám začínat, ale on byl něco jako moje vlastní reinkarnovaná verze Franka Sinatry. Měli stejné vystupování, kouřili stejnou značku cigaret, pili stejný alkohol, dokonce i nějakou tu Frankovu píseň mi Pavel zazpíval.
A co se týkalo názorů na politiku, filmy, hudbu, život, umění... byl něco jako moje dvojče. Shodou okolností jeden můj vzdálenější příbuzný sloužil u Royal Air Force za druhé světové, Pavlův prastrýc v Královském letectvu létal taky, ostatně je to jeden z neslavnějších československých pilotů té doby.
Bylo tedy celkem vtipné, když u nás na škole měl mít přednášku jeden bývalý pilot, na internetu o něm bylo pět řádek, ale Pavel mi tehdy jeho životopis převyprávěl na dvě hodiny. Ukazoval mi, v jakém letadle za války létal Kennedy, ve válečných filmech mě upozorňoval na sebemenší nepřesnosti ve výstroji, výzbroji nebo nasazení jednotek. A taky to byl on, kdo na mě několik hodin čekal na nádraží, v důsledku čehož mu nakonec ujely všechny spoje domů a on prosincovou noc strávil na ulici.
Všechny tyhle maličkosti nás nějak spojovaly. Nikdy jsem neměla pocit, že někomu rozumím líp, nikdy jsem si na nikom nevytvořila tak silnou závislost. A nikdy mi nikdo tolik nechyběl. Mám toho člověka hodně hodně hodně ráda, jen místo společních odpolední dostávám eSeMeSky k narozeninám, Vánocům, Novému roku.
Nemůžu tu písničku pustit jemu, dám ji sem alespoň pro vás. Ačkoliv pochybuju, že z ní někdo z vás bude nadšený ;-)
hm
OdpovědětVymazatJe hezké, že se nestydíš projevit své city.
OdpovědětVymazat