Was ever woman in this humor wooed?
Was ever woman in this humor won?
(Dobýval někdy někdo takto ženu?
Dobyl někdy někdo takto ženu?)
Tak už jsem konečně viděla tu všemi oceňovanou verzi Richarda III. z roku 1955 s Laurencem Olivierem. Abych řekla pravdu, mám teď tak trochu Shakespearovské období, po delší době jsem zas viděla Kupce benátského, v posledních týdnech jsem pak od něj přečetla třeba Hamleta, Bouři nebo Julia Ceasara.
Anebo také právě onoho Richarda III., kterého jsem objevila ve výtisku z roku 1929 zapadlého kdesi ve skladu plzeňské knihovny. K tomu Filmový klub na ČT2 zařadil před třemi týdny do svého programu právě tři verze Richarda III.; nejdřívě dokument Looking for Richard od Al Pacina, o týden později Olivierův půl století starý film a před několika dny ještě verzi s McKellenem z '95.
A, možná je to tím, že jsem až moc zaměřená na vizuální stránku filmu, mě Olivierův Richard III. nijak zvlášť neoslovil. Ano, je to klasika, ale proč nepřijmout i něco mladšího a oslavovat jen to staré právě kvůli svému stáří? Když nic jiného, minimálně Pacino je podle mě mnohem "richardovštější" Richard III. než Laurence Olivier.
Pro ty, co neznají děj téhle Shakespearovy historické tragédie, bych možná mohla nastínit aspoň část jejího obsahu. Jednoduše řečeno se příběh odehrává po konci války růží (občanská válka v Anglii 15. století), kde proti sobě stály dvě znepřátelené rodové linie usilující o anglický trůn. Byli to Yorkové a Lancasterové, přičemž dynastie Yorků válku vyhrála a Edvard IV. se stal králem. V zemi zavládl mír, všichni Yorkové se radují. Tedy až na jediného. Částečně znetvořený králův bratr Richard III. nevidí v době míru jedinou pozitivní věc. Rozhodně ne, pokud není králem. Jenže náhody - vydatně podpírané jeho lstivou povahou - hrají do jeho karet. Edvard IV. umírá, bratr Clarence je popraven a Richard III. chápe, že jeho šance zmocnit se koruny nastala. Aby vyvrátil svou pověst tyrana, žení se s Lady Anne z rodu Lancasterů, které před tím ve válce zabil manžela. Když se dozvídá, že by na trůn neměl dosednout on, ale Edvardovi mladí synové, nechá lorda Hastingse prosazujícího tuhle teorii popravit a chlapce zavřít do Toweru, kde jsou později také zabiti.
Podobně Richard ukončí i život mladé Lady Anne, která pro něj po nějaké době ztratí svůj smysl. Místo ní si Richard III. namluví dceru mrtvého Edvarda; a tentokrát už jeho nástupu na trůn nestojí nic v cestě. Stává se lidmi milovaným králem, pak ale kvůli své podezíravosti začne dělat čistky nejen mezi svými nepřáteli, ale i věrnými spojenci. Najednou zjišťuje, že v zemi nejenže není nikdo, kdo by se mu mohl postavit, ale ani nikdo, kdo by se postavil po jeho bok. A někdy v té době se do Anglie z vyhnanství ve Francii vrací Jindřich Tudor, syn hraběte z Richmondu a potomek dynastie Lancasterů, který s početným vojskem chce dobýt zpět anglický trůn. Richard III. proti němu vyráží se svou třínásobnou armádou a vypadá to, že jeho vítězství nestojí nic v cestě. Uprostřed bitvy ale spadne ze svého koně a uvědomuje si, že je na bojišti proti celé armádě naprosto sám. I proto vstoupila do historie hlavně slavná věta: "Království za koně," když Richard III. nabízí komukoliv z vojáků korunu, pokud mu dají příležitost, jak si zachránit holý život. Nikdo ho ale nevyslyší, nikdo nechce pomoci králi, který své věrné přátele dřív vraždil. Richard III. je tak zabit a Jindřich VII. dosedá na trůn a zakládá dynastii Tudorovců.
Co naplat, jestli vše v historii nebylo přesně takové a Richard III. nebyl zas takový zločinec a zbabělec, Shakespearova verze příběhu je mezi veřejností "nejrozšířenější". Pokud se divíte uvozovkám, věřtě, že tam nejsou jen tak, i přesto, že je Richard III. nejhranější hrou Williama Shakespeara (ano, více hranou než Romeo a Julie nebo Hamlet), málokdo zná jeho děj nebo příběh. Asi za to může i velká složitost hry a nepříliš velká znalost historického podtextu, bez něhož už jen prvnímu dvojverší: "Hle, sluncem z Yorku zima našich chmur se proměnila v slavný letní žár," mnoho lidí rozumět nebude. (Jen na okraj, Shakespeare jím myslí právě konec války růží, kdy Yorkové nastoupili na trůn.)
Nicméně, vrátím se ke dvěma (o několik odstavců výše zmiňovaným) verzím této hry. Ať už se na ně totiž dívám jakkoliv, Pacinův Richard III. mě vždy strhne víc než ten, kterého hraje Laurence Olivier. Klasika, neklasika, je to Pacino, komu to démonické pomátnutí mysli věřím, i když tu postavu hraje v džínách uprostřed ulice. Kdosi na CSFD prohlásil, že Al Pacino by udělal herecký koncert i ze čtení jízdenky v MHD a já musím jen souhlasit.
Už když si porovnám jen dobývání Lady Anne, Pacino podle mě Oliviera knockoutuje v prvním kole. Pokud není lepší herec, pak je minimálně lepší režisér, protože Looking for Richard má i přes dokumentární styl atmosféru, kterou jsem u Oliviera hledala horko těžko.
Asi nebudete souhlasit, ale pokud umíte anglicky, můžete to posoudit sami. Na YouTube se dají obě verze najít.
Was ever woman in this humor won?
(Dobýval někdy někdo takto ženu?
Dobyl někdy někdo takto ženu?)
Tak už jsem konečně viděla tu všemi oceňovanou verzi Richarda III. z roku 1955 s Laurencem Olivierem. Abych řekla pravdu, mám teď tak trochu Shakespearovské období, po delší době jsem zas viděla Kupce benátského, v posledních týdnech jsem pak od něj přečetla třeba Hamleta, Bouři nebo Julia Ceasara.
Anebo také právě onoho Richarda III., kterého jsem objevila ve výtisku z roku 1929 zapadlého kdesi ve skladu plzeňské knihovny. K tomu Filmový klub na ČT2 zařadil před třemi týdny do svého programu právě tři verze Richarda III.; nejdřívě dokument Looking for Richard od Al Pacina, o týden později Olivierův půl století starý film a před několika dny ještě verzi s McKellenem z '95.
A, možná je to tím, že jsem až moc zaměřená na vizuální stránku filmu, mě Olivierův Richard III. nijak zvlášť neoslovil. Ano, je to klasika, ale proč nepřijmout i něco mladšího a oslavovat jen to staré právě kvůli svému stáří? Když nic jiného, minimálně Pacino je podle mě mnohem "richardovštější" Richard III. než Laurence Olivier.
Pro ty, co neznají děj téhle Shakespearovy historické tragédie, bych možná mohla nastínit aspoň část jejího obsahu. Jednoduše řečeno se příběh odehrává po konci války růží (občanská válka v Anglii 15. století), kde proti sobě stály dvě znepřátelené rodové linie usilující o anglický trůn. Byli to Yorkové a Lancasterové, přičemž dynastie Yorků válku vyhrála a Edvard IV. se stal králem. V zemi zavládl mír, všichni Yorkové se radují. Tedy až na jediného. Částečně znetvořený králův bratr Richard III. nevidí v době míru jedinou pozitivní věc. Rozhodně ne, pokud není králem. Jenže náhody - vydatně podpírané jeho lstivou povahou - hrají do jeho karet. Edvard IV. umírá, bratr Clarence je popraven a Richard III. chápe, že jeho šance zmocnit se koruny nastala. Aby vyvrátil svou pověst tyrana, žení se s Lady Anne z rodu Lancasterů, které před tím ve válce zabil manžela. Když se dozvídá, že by na trůn neměl dosednout on, ale Edvardovi mladí synové, nechá lorda Hastingse prosazujícího tuhle teorii popravit a chlapce zavřít do Toweru, kde jsou později také zabiti.
Podobně Richard ukončí i život mladé Lady Anne, která pro něj po nějaké době ztratí svůj smysl. Místo ní si Richard III. namluví dceru mrtvého Edvarda; a tentokrát už jeho nástupu na trůn nestojí nic v cestě. Stává se lidmi milovaným králem, pak ale kvůli své podezíravosti začne dělat čistky nejen mezi svými nepřáteli, ale i věrnými spojenci. Najednou zjišťuje, že v zemi nejenže není nikdo, kdo by se mu mohl postavit, ale ani nikdo, kdo by se postavil po jeho bok. A někdy v té době se do Anglie z vyhnanství ve Francii vrací Jindřich Tudor, syn hraběte z Richmondu a potomek dynastie Lancasterů, který s početným vojskem chce dobýt zpět anglický trůn. Richard III. proti němu vyráží se svou třínásobnou armádou a vypadá to, že jeho vítězství nestojí nic v cestě. Uprostřed bitvy ale spadne ze svého koně a uvědomuje si, že je na bojišti proti celé armádě naprosto sám. I proto vstoupila do historie hlavně slavná věta: "Království za koně," když Richard III. nabízí komukoliv z vojáků korunu, pokud mu dají příležitost, jak si zachránit holý život. Nikdo ho ale nevyslyší, nikdo nechce pomoci králi, který své věrné přátele dřív vraždil. Richard III. je tak zabit a Jindřich VII. dosedá na trůn a zakládá dynastii Tudorovců.
Co naplat, jestli vše v historii nebylo přesně takové a Richard III. nebyl zas takový zločinec a zbabělec, Shakespearova verze příběhu je mezi veřejností "nejrozšířenější". Pokud se divíte uvozovkám, věřtě, že tam nejsou jen tak, i přesto, že je Richard III. nejhranější hrou Williama Shakespeara (ano, více hranou než Romeo a Julie nebo Hamlet), málokdo zná jeho děj nebo příběh. Asi za to může i velká složitost hry a nepříliš velká znalost historického podtextu, bez něhož už jen prvnímu dvojverší: "Hle, sluncem z Yorku zima našich chmur se proměnila v slavný letní žár," mnoho lidí rozumět nebude. (Jen na okraj, Shakespeare jím myslí právě konec války růží, kdy Yorkové nastoupili na trůn.)
Nicméně, vrátím se ke dvěma (o několik odstavců výše zmiňovaným) verzím této hry. Ať už se na ně totiž dívám jakkoliv, Pacinův Richard III. mě vždy strhne víc než ten, kterého hraje Laurence Olivier. Klasika, neklasika, je to Pacino, komu to démonické pomátnutí mysli věřím, i když tu postavu hraje v džínách uprostřed ulice. Kdosi na CSFD prohlásil, že Al Pacino by udělal herecký koncert i ze čtení jízdenky v MHD a já musím jen souhlasit.
Už když si porovnám jen dobývání Lady Anne, Pacino podle mě Oliviera knockoutuje v prvním kole. Pokud není lepší herec, pak je minimálně lepší režisér, protože Looking for Richard má i přes dokumentární styl atmosféru, kterou jsem u Oliviera hledala horko těžko.
Asi nebudete souhlasit, ale pokud umíte anglicky, můžete to posoudit sami. Na YouTube se dají obě verze najít.
Žádné komentáře:
Okomentovat