O Londýně aneb parky, muzea a kravaťáci

Po pěti dnech jsem dnes zase přistála na letišti v Ruzyni. Původně jsem o Londýně chtěla napsat dlouhej článek, ale kdybych měla shrnout všechno, co se za tu dobu stalo, můžu to psát jako seriál na pokračování. Jak kdysi prohlásil nějakej španělskej spisovatel: "Jeďte do Španělska na týden, napíšete o něm článek. Jeďte na měsíc, napíšete knihu. Jeďte na rok, nenapíšete nic." Momentálně jsem asi ve fázi onoho měsíce :-)

10 důvodů, proč se (momentálně) cítím jako Londýňan
1) Každý den jsem si v metru přečetla noviny Lite, Metro a The London Paper.
2) Pokud jsem byla sama, pohybovala jsem se v metru jen s bílými sluchátky Apple v uších.

3) Průměrně jsem v metru strávila tak tři nebo čtyři hodiny denně.

4) Ve městě jste mě mohli vidět s papírovým kelímkem Starbucks nebo Pret A Manger.

5) Průměrně jsem strávila hodinu denně posedáváním v londýnských parcích.

6) Jednou jsem na trávě v parku i obědvala.

7) Dvakrát se mě turisté zeptali, kudy se dostanou k nějakému muzeu, a já jim dvakrát (správně!) poradila cestu.

8) Dostanu se v Londýně kamkoliv a vím, o čem se mluví, když se někdo zmíní o Circle Line, Central Line nebo Jubilee Line.

9) Na jezdících schodech stojím zásadně vpravo.

10) Seděla jsem v baru na střeše (turistům často ukazované) byznysové budovy známé jako Okurka (Gherkin), kam se nedostanete, pokud tam nepracujete vy nebo někdo z vašich známých.
5 důvodů proč se pořád necítím jako Londýňan
1) Jednoho večera jsem strávila hodinu hledáním metra (dvě stanice byly dlouhodobě uzavřené) a nakonec jsem se musela zeptat jedné paní na cestu.

2) S tou paní jsem se dala do řeči a ona se asi po minutě zeptala, odkud jsem.

3) Na Circle Line, stanici Monument, jsem si ukořistila místo k sezení mezi dvěma byznysmeny, abych zjistila, že o dvě minuty později chci vlastně vystoupit na Cannon Street.

4) Asi třikrát jsem se musela někoho požádat, aby mi zopakoval svou poslední větu.

5) Na letišti jsem při poslouchání "rozhlasu" zaslechla "It is against lord to smoke here," a asi na půl minuty jsem se zamyslela, jestli jsou Angličani tak nábožensky založení, až mi došlo, že to asi nemělo být "lord", ale "law".

A na závěr 10 věcí, které mě (i napotřetí) v Londýně zaujaly
1) Dokonale upravené parky, kam si chodí všichni manageři odpoledne na hodinku sednout.

2) Všechna ta muzea (National Gallery, British Museum, Imperial War Museum, National Maritime Museum, Madame Tussaud's...), kam je vstup z 90% zadarmo a kde najdete vše od simulací zákopů z první světové, přes originál Van Goghových Slunečnic až po mimořádně věrnou kopii současného amerického prezidenta. 3) Londýnské letiště v Lutonu, odkud mi cesta do londýnského hotelu trvala asi dvě hodiny.

4) Royal Albert Hall, kde kdysi koncertoval Frank Sinatra.
5) Slavné divadelní představení Fantoma z opery v Her Majesty's Theatre, kde jsem se chvíli cítila jako naprostý kulturní ignorant, protože jsem tam šla v bílách kalhotech, teniskách a červené košili. Na druhou stranu jsem rozhodně nevyčnívala z davu.

6) Muzikanti hrající na každé větší stanici metra.

7) Muži v oblecích. Většina jich tak chodí do práce.
8) Jazzový koncert nějaké skupiny, která hrála na letišti v Lutonu píseň Franka Sinatry The Girl from Ipanema, aby vybrali peníze na místní nemocnici.

9) Skupina anglických turistů letících do Prahy s tričkem "Prague drinking tour 2009" a nápisem "Whatever happens on tour, stays on tour".

10) Fotka dvanáctiletého vraha společně se jménem a příjmením na titulní straně Metra. Tomu se říká ochrana mladistvých kriminálníků po anglicku.