Per un pugno di dollari / Pro hrst dolarů

Zapadlá vesnička obklopená pustinou, neznámá doba. Odnikud přijíždí muž na mule, nikdo ho nezná, nikdo neví, proč sem míří. Nepředstavuje se, nevysvětluje své postoje, zbytečně nemluví a nedává najevo ani pocity.

Všichni ho považují za šílence. Očekávají, že více jak 24 hodin v drsném prostředí nepřežije. A on pak najednou sejme čtyři chlapy jen proto, že se nehodlají jeho mule omluvit.

Nejkrásnější na Per un pugno di dollari je, že po celou dobu netušíte, o co hlavnímu hrdinovi přezdívanému vesničany Yankee nebo Joe vůbec jde. Možná chce pomoci vesničanům, ale možná mu skutečně jde jen o tu hrst dolarů, která na něj po vystřílení celého zločineckého gangu zbyde. Podobně jako obyčejní obyvatelé pochopí jen zlomek jeho osobnosti i diváci se musí v jeho projevu spokojit se zredukovanými výpověďmi typu "Pět set dolarů," nebo "Připravte tři rakve."

Per pugno di dollari nebyl první spaghtetti western kdy natočený, zato v roce 1964 proslavil tento žánr celosvětově. Pravděpodobně největší podíl na tom má skvělá trojice Sergio Leone (režisér), Ennio Morricone (skladatel) a Clint Eastwood (herec). Je až neuvěřitelné, jak koukatelný takový film s minimem herců a minimem lokalit, navíc natočený před 45 lety může být.

Za sebe můžu říct, že jsem westerny nikdy nijak zvlášť nemusela. Ale Per un pugno di dollari zaklepalo na dveře mé filmové top 10 nejoblíbenějších filmů tak silně jako snad žádný jiný film za poslední rok.

První přestřelka a taky část, ve které Clint za celý film řekne asi nejvíc slov.

Shrnutí pro CSFD:

Neznámá doba, neznámé místo, neznámý muž. Nikdo neví, jak se jmenuje, odkud se vzal, co tu dělá nebo kdy vypadne. Nemluví, jen pozoruje situaci a ve správném okamžiku dokáže sejmout i několik nepřátel najednou. Vždy stojí uprostřed bitevního pole, spolupracuje s oběma stranami, aby nakonec dostal všechny. Proč to dělá? Jde mu o pomoc obyčejným obyvatelům vesnice? Záchranu jedné bezmocné rodiny? Nebo se to vše děje jen kvůli několika málo zlatým mincím? Nikdy se to nedozvíte. A ani to vědět nepotřebujete. Clint Eastwood svého hrdinu beze jména vystihl tak, že se vám na jazyk derou slova jako drsný, cool, tajemný, zajímavý, neproniknutelný. Nedává najevo, co si myslí, ostatně sám Leone o Clintovi prohlásil, že má jen dvě výrazové polohy: tu s kloboukem a tu bez něj. Osobně přiznávám, že jsem se sledováním snímků z dob divokého západu skončila ve dvanácti letech, protože mě nebavily, ale jestli je celá dollarová trilogie alespoň z poloviny tak dobrá jako její první díl, asi jsem se právě zamilovala do spaghetti westernů.