Suddenly

Aneb příběh jednoho dávno zapomenutého filmu, který možná v mnohém inspiroval atentátníka prezidenta Kennedyho a jehož všechny kopie chtěl Frank Sinatra v šedesátých letech zničit.

Píšou se šedesátá léta a Frank Sinatra se dozvídá, že jeho film Suddenly patřil k nejoblíbenějším snímkům Lee Harvey Oswalda a že ho muž sledoval i v listopadu 1963. Na celé události by nebylo nic pozoruhodného, kdyby Sinatra ve filmu nehrál atentátníka nasazeného na amerického prezidenta a Oswald nebyl 22. 11. 1963 zadržen policií jako vrah prezidenta Kennedyho.

O deset let dříve bylo vše jinak. Sinatra zažíval velkolepý návrat díky snímku Odtud až na věčnost, za roli tvrdohlavého, ale veskrze milého vojáka Maggia, nejlepšího přítele hlavní postavy filmu, získal Oscara a úspěch to byl o to větší, že se Sinatra filmu upsal jako odepsaný herec s téměř nulovým nárokem na honorář.

V Suddenly následujícím o rok později mu už o nic nejde. Je znovu populární, přesto (či proto) přijímá roli, kterou by od něj nikdo nečekal, roli, která ho stála řadu fanynek, roli, kterou už si nikdy později nezopakoval. Jeho postava Johnnyho Barona příjíždí do poklidného městečka jménem Suddenly v den, kdy ho má navštívit americký prezident. Se dvěma společníky Johnny toho odpoledne zaklepe na dveře rodinného domku stojícího na kopci, představí se jako agent FBI a vdova s otcem a synem ho kvůli přesvědčivému vzevření a legitimaci pustí do domu. Už o několik minut později se ale začíná ukazovat, že Baron není tím, za koho se vydává, a zatímco jeho společníci dohlíží na vystrašnou rodinu, on instaluje u okna pušku, kterou je připraven přesně v pět odpoledne použít.

Suddenly natočené ve stylu filmů noir se po premiéře nestává hitem, na který by proudily miliony lidí, přesto diváci bez výjimky opěvují herecký výkon Franka Sinatry. Ne, to není ten modrooký chlapec zpívající a tančící s Genem Kellym v ulicích New Yorku, ani ten opilý sympaťák z Odtud až na věčnost. Z tohohle Johnnyho Barona jde strach, jeho schopnost skákat mezi jednotlivými vyzněními je až neuvěřitelná. Více než hlasem hraje tělem, ale když už něco pronese - nehledě na to, jestli je to konstatování, že mu jde jen o peníze, nebo až vychloubačná historka o tom, kolik mužů ve válce zabil - jen to diváka přiměje propadat ještě silnějšímu přesvědčení, že ten chlap je nejen psychopat, ale taky zatraceně dobře ví, co dělá.



A tak zatímco filmoví kritici na celém světě litují, že Sinatra nepřijal podobně zápornou roli víckrát a že se neobjevil například v nějakém filmu Alfreda Hitchcocka, Sinatra samotný by si nejspíš přál, aby ji nikdy ani nehrál. Podobnost jeho filmu s provedením atentátu na Kennedyho byla více než zjevná; oba atentátníci měli pušku a čekali s ní u okna ve vysoko postavené budově nad místem, kam měl přijet prezident, oba byli vojáci a sužoval je pocit nedoceněnosti, oba trpěli psychickými problémy, oba dva byli vrůstem poměrně malí, oba zabili policistu, který se jim připletl do cesty.

Možná se ani není co divit, že Oswald nazval postavu Johnnyho Barona za svou nejoblíbenější a film si pouštěl stále dokola. To také několik let po skutečném atentátu zjistil Sinatra a vyhlásil křížovou výpravu na všechny existující kopie filmu. Už nikdo ho neměl nikdy spatřit.

Více jak dvacet let tak Suddenly přestálo téměř v zapomnění. Teprve v průběhu osmdesátých let se ho studio odvážilo zkusit vrátit znovu od oběhu, kvůli předchozímu stažení ale nastala problém s autorskými právy a film se tak stal veřejným majetkem, který si dnes může z internetu legálně kdokoliv stáhnout. Sinatrovi se ale dosáhnout cíle podařilo. I přesto, že byl jeho herecký výkon v Suddenly opěvován v době uvedení kritikou, film jako takový téměř nikdo neviděl.



CSFD (90%) / IMDb (7.0) / Download