Bing Crosby

Aneb příběh milovaného i nenáviděného, dávno zapomenutého i znovu objevovaného herce a zpěváka, jemuž se v prodeji desek a úspěšnosti písní v hitparádách nemůžou rovnat ani The Beatles, Elvis Presley nebo Frank Sinatra.

Když jsem před šesti lety poslouchala swingové album Robbieho Williamse natočené na přelomu 20. a 21. století, zdálo se vše v mém duševním vývoji naprosto normální. Jenže už brzy se ke mně doneslo, že Rob považuje za svůj vzor Franka Sinatru, a já postupně přesouvala svůj zájem na tohoto umělce. Psal se rok 2006 a mému playlistu jednoznačně vládl muž, který většinu svých hitů nazpíval v 50. a 60. letech. Ani u Franka jsem ale nezakrněla, a když jsem si toho roku přečetla, že začal zpívat kvůli chlapovi jménem Bing Crosby, chtěla jsem vědět, kdo to je. Do roka patřily Bingovy písně z 30. let společně s Frankovými a Robovými mezi nejhranější dle mého účtu na last.fm. Od Binga mě už ale žádná další cesta do konce 19. století nejspíš nečeká, protože Bing Crosby je počátek moderní hudby. Před ním pojem jako sólový zpěvák neexistoval, bylo nemyslitelné, že by zpěvák mohl být známější než orchestr za ním, nedej bože, že by bral víc peněz za vystoupení než oni dohromady.

Celou první polovinu dvacátého století byl Crosby celebrita. Roky si s ním nemohl v popularitě nikdo zadat, byl považován za jednoho z nejlepších zpěváků světa a tisk pravidelně tvrdil, že jeho hlas slyšelo více lidí než jakýkoliv jiný v historii lidstva. Šli jste do kina, určitě šel nějaký film s Bingem. Zapnuli jste rádio a buď uváděl vlastní show, nebo byl hostem na cizí, nebo aspoň v pauze běžela některá z jeho písní. Ostatně i sám Sinatra tvrdil, že nikdy zpěvákem být nechtěl, dokud jednoho dne jako dvacetiletý náhodou nezaslechl Crosbyho a nezměnil své životní priority.

Crosby byl totiž jiný než zpěváci jeho doby. Když jste se na počátku 20. století rozhodovali nad započetím hudební kariéry, měli jste dvě možnosti. Buď jste zpívali s orchestrem, brali jste hudbu jako umění a nesměli jste se dopustit jediné změny intonace či textu, nebo jste se stali estrádním komikem, kde byl humor a zábava ceněn výše než váš hlas. Bing spojil obě dráhy dohromady a dokázal, že výborný zpěvák může píseň zazpívat dvacetkrát jinak a přitom vždy dobře. Snažil se, aby jeho vystoupení působila lehce a zábavně, dával důraz na text písní, a je proto hudebními kritiky označován za vynálezce frázování. Byl prvním bělochem, který si troufl na jazzové písně a je považován i za muže, který objevil a světu představil Louise Armstronga. Toho i přes námitky tehdejší rasistické společnosti nechal obsazovat do svých filmů, vystupoval s ním na podiu, nazpívali spolu duety. Jejich počet je ale vzhledem k celkovému počtu Bingových nahrávek zanedbatelný; Crosby stihl za padesát let v showbyznysu nahrát 1700 písní. Čtyři z nich získaly Oscara, nespočet dalších, které v nějakém muzikálu zazpíval, na něj bylo aspoň nominováno. A přitom všem se nedá říct, že by byl mizerný herec jako spousta zpěváků, kteří fušují do filmového průmyslu dnes; za svou kariéru získal Oscara za hlavní roli ve filmu Going My Way a na dva další ve stejné kategorii byl nominován. Některé z jeho romantických komedií se hrají během Vánoc v USA dodnes.

Pokud bychom pominuli všechny Crosbyho-zvýhodňující faktory (ve 30. a 40. letech se zpěvu nevěnovalo tolik lidí, jeho hudební kariéra trvala půl století), vyšel by nám Bing Crosby jako nejúspěsnější hudební interpret všech dob. Jistý americký magazín před několika lety dělal statistiku zohledňující počet nahrávek, které se vyšplhaly na první místo americké hitparády, a dobu, po níž se na tomto místě udržely, a závěr byl překvapující; abyste se aspoň přiblížili popularitě, kterou si ve své době užíval Bing Crosby, musíte spojit Elvise Presleyho, Madonnu, The Beatles, Eltona Johna a The Rolling Stones dohromady. A pokud chcete Binga překonat, přihoďte k pětici ještě Franka Sinatru nebo Michaela Jacksona.

K podobnému závěru se člověk dostane, i pokud se zaměří na počet písní, které se dostaly v hitparádě do top 40, nebo na úspěšnost interpreta v prodeji. Ostatně píseň White Christmas, kterou Bing zazpíval roku 1942 ve filmu Holiday Inn, sídlila více než půl století, až do roku 1997, na vrcholu žebříčku prodejnosti singlů. Teprve tehdy ji překonal Elton John se svou nahrávkou vytvořenou na pohřeb princezny Diany; a White Christmas se dodnes úspěšně drží na druhém místě.

Více jak padesát let byl Bing Crosby Američany milován. Jeho jemný sametový hlas jako by nestárl, a když v 74 letech, jen dva dny po koncertu a pár minut po vyhraném golfovém turnaji, nečekaně a náhle ve Španělsku podlehl infarktu, ještě nic nenasvědčovalo tomu, že se od něj už zanedlouho řada věrných posluchačů odvrátí.

Dinah Shore, Frank Sinatra, Bing Crosby

Několik let po otcově smrti vydal Gary Crosby knihu nazvanou Going My Own Way, ve které Binga popsal jako chladného muže neschopného empatie. Líčí v ní, jak jeho otec všechny své děti mlátil, jak je psychicky ponižoval a jak svou první manželku (Garyho matku) dohnal svým záletnictvím až k alkoholu, který ji v nedožitých 41 letech zabil. Obrázek Binga Crosbyho, který se svou šťastně-se-tvářící rodinkou o Vánocích zpívá v televizi koledy, byl navždy narušen.

Někteří tvrdí, že Gary knihu napsal jen pro peníze, jiní, že se jedná o zpověď týraného syna, a výpověď a osud dalších tří Bingových synů z prvního manželství bohužel moc světla do celé záležitosti nepřináší. Phillip se okamžitě razantně zamítl, že by byla pravdivá, a odmítl s Garym promluvit do konce života. Lindsay své dětství popsal jako šťastné, nicméně prohlásil, že v jeho očích Gary neudělal nic špatného. Dennis přiznal, že jeho otec byl přísný, ale rozhodně se necítil nějak týraný nebo ponižovaný.

Grace Kelly a Bing Crosby ve filmu High Society

O sedm let později spáchal nejmladší Lindsay kvůli psychickým problémům sebevraždu. Starší Dennis jeho smrt neunesl, začal pít a o dva roky později si prohnal kulku hlavou taky.

Veřejnost začala k osobnosti Binga Crosbyho cítit odpor a nebylo nic platné, že se za něj zbytek rodiny postavil. Bingovy tři děti z druhého manželství se proti Going My Own Way silně ohradily, Bingova neteř ve své knize Me And Uncle Bing líčí svého strýce jako příjemného, milého muže, stejný obrázek o osobnosti Binga Crosbyho si člověk odnese i z knihy jeho druhé ženy. Ostatně sám Gary po letech přiznal, že dojem, který si o jeho otci udělali čtenáři Going My Own Way, byl až přehnaně negativní.

Bylo ale už pozdě. Dnes je Bing Crosby částečně zapomenut, částečně nenáviděn komentátory od YouTube po CSFD. Přitom minimálně jeho přínos pro hudbu je neocenitelný. Často se říká, že nebýt Franka Sinatry, ze kterého dnes více méně každý zpěvák populární hudby chtě nechtě vychází, neznali bychom hudbu tak, jak je. Málokdo už si ale uvědomuje, že nebýt Binga Crosbyho, neznali bychom Franka Sinatru.

Sinatra, který Crosbyho považoval za otce své kariéry, svůj vzor a později i blízkého přítele, svého předchůdce svou slávou v průběhu let úplně zastínil. Nejlépe to popisuje svým výrokem samotný Crosby, který na poznámku, že se talent jako má Sinatra objevuje jen jeden za život, podotkl: "Jen nevím, proč musel přijít zrovna v mém životě..."

Nejlepší přátelé v životě i na obrazovce; Bing Crosby a Bob Hope zpívají píseň Captain Custard v komedii Road to Singapore

Bing Crosby, Bob Hope a Frank Sinatra na golfu