Going My Own Way (část první)

Aneb první část kontroverzní knihy, kterou Gary Crosby napsal o svém otci, ve své době pravděpodobně nejslavnějším americkém zpěvákovi - Bingu Crosbym.

V posledních měsících mě postihla taková menší Crosbyovská mánie, během které mám v iPhonu asi 130 jeho písní a viděla jsem pěknou řadu jeho filmů z 40. a 50. let. A v jejím rámci jsem se rozhodla, že tady také uveřejním několik úryvků z knihy Going My Own Way, která v češtině nikdy nevyšla a kterou jsem kdysi zmínila v článku o Bingu Crosbym.

Tak jen doufám, že nejsem posledním člověkem v ČR, který má tohoto zpěváka rád a ví, o koho se jedná. Přece jenom Bing zemřel už před více než třiceti lety...


Bing Crosby (uprostřed), Irving Berlin a The Andrews Sisters

Několik let předtím, než můj otec zemřel, jsem zjistil, že mě skutečně miloval.
Natáčel jsem zrovna televizní show NBC v Hollywoodu s Nanette Fabray. Bylo to poprvé, co jsme se potkali, ale jako prakticky kdokoliv jiný v showbyznysu byla starou tátovou známou. Během přestávky jsme se přesunuli do restaurace, abychom spolu poobědvali. Objednali jsme si jídlo a povídali si o obecných věcech, když řekla, že má menší příběh se staříkem, který bych možná chtěl slyšet. Od dětství jsem nepoznal nikoho, ať už v shobyznysu nebo okolním světě, kdo by na tátu neměl nejakou hezkou vzpomínku, a naučil jsem se přitakávat a tiše poslouchat. Ale tato měla být jiná.
(...) "Jednoho odpoledne přišel Bing k nám domů za Randym, aby udělali nějaké úpravy na scénáři. Seděla jsem s nimi v obýváku a poslouchala, jak se baví o práci. Postupně se konverzace přesunula od filmu k mnohem obecnějšímu rozhovoru o rodičích a dětech. (...) Vím, Gary, že tvůj otec nikdy moc nebyl na diskuse o osobním životě a svých pocitech..."
Jsem si jistý, že jsem se musel usmívat. Nešlo nesouhlasit.
"Ale na této chvíli bylo něco speciálního. Binga s Randym pojilo přátelství dvou dlouholetých rybářských kolegů. Možná za to mohl fakt, že tvůj táta poslouchal starého kamaráda, jak se rozpovídal o svých vlastních pochybnostech z rodičovství. Možná, že to bylo tím, jak se hluboce ponořil do projektu, který se zabýval některými složitými otázkami. Ať tomu bylo jakkoliv, otevřel se tak, jak jsem ho v životě neviděla.
'Samozřejmě, že vím, o čem mluvíš,' řekl. 'Rozumím tomu až moc dobře. Když máš děti, musíš dělat věci, ze kterých nebudou zrovna nadšené. U svých kluků jsem cítil, že je musím naučit, že existuje i život mimo Hollywood, a chtěl jsem, aby byli dostatečně silní, aby v něm obstáli.
Vím, že jsem na ně byl tvrdý. Když byli teenageři, posílal jsem je v létě pracovat na ranč. Byla to ta nejtěžší, nejobtížnější fyzická práce, jakou si člověk dokáže představit, a tady byli oni, čtyři městské děti najednou hozeny do drsného neznámého světa, kde museli vydržet po boku dospělých mužů žijících tímto stylem od narození.
Donutil jsem je dělat věci, které se jim nelíbily. A vím, že mě za to museli nenávidět. Pamatuju si jejich zlost. Snažili se ji krýt, ale nebylo těžké ji poznat. Ale pokud miluješ své děti, skutečně je máš rád, musíš dělat to, co je pro ně dobré.
Kdybych se o své kluky nezajímal, mohl jsem si vybrat jednoduchou cestu. Mohl jsem jim dát vše, co by chtěli, a oni by si mysleli, že jsem skvělej chlap. Ale cítil jsem, že takhle je to lepší.' "
Bylo na čase vrátit se do práce.
"Nevím, proč jsme ti to vyprávěla," řekla Nanette, zatímco jsme se zvedali od stolu, "jen to pro mě mělo zásadní význam a nikdy na tu chvíli nezapomenu."
Nevěděl jsem co říct kromě děkuji a ujištění, že jsem rád, že tak učinila. Byl jsem vykolejený a zmatený z příběhu, který mi právě vyzradila.
"Co ty víš," říkal jsem si cestou na natáčení. "Tak on skutečně měl plán. Jestli chtěl, abychom měli těžký život, pak uspěl, ale proč nám sakra svůj záměr neprozradil? Neviděl, jak nás to všechno přivádí na okraj šílenství?"
Nikdy se mi nezdálo, že by činy mého otce byly aktem lásky. Nepamatuju si, že by nám kdy řekl, že nás má rád. To nebyl jeho styl, když se večer vracel domů a zavřely se za ním vstupní dveře. Nebyl ten typ staříka, který obejme své syny a dá jim pusu na tvář a řekne jim, jak se cítí a proč dělá to, co dělá.
Zamyslel jsem se nad posledním bodem.
"Ježíši, proč si s námi nikdy nesedl a neřekl: 'Podívejte, kluci, život je težký a já na vás musím být tvrdý, abyste byli schopní v něm přežít?' Neušetřilo by to všem hodně bolesti?"
Odpověď byla tak jasná, že mi trvalo celý den, než jsem si ji přiznal. Věděl, že má pravdu, takže necítil, že by nám dlužil nějaké vysvětlení. Takový byl můj otec. Nikdy si nemyslel, že své činy musí někomu vysvětlovat.


Zleva: Frank Sinatra, Bing Crosby a Dean Martin