Je půl jedenácté večer a já uvažuju, jakou inteligentní frází bych mohla začít článek, který chci na tento blog hodit už dlouho. Psaní seminárky a asi dvaceti vysokoškolských esejí si však vybírá své oběti, a tak krize kreativity postihla i mě.
Nezbývá než přejít rovnou k věci a říct, že tento příspěvek bude věnovaný pořadu Bing's Shift, který na jednom americkém rádiu uvádí Arne Fogel. Show to není zrovna celosvětově proslavená, během posledního roku si ale získala mé srdce. A to i přesto, že ji kvůli časovému posunu můžu poslouchat jen v neděli mezi druhou a třetí ráno.
Vím, že se asi jeví jako šílenství zůstávat vzhůru kvůli jednomu pořadu, ale zrovna tento jsem si oblíbila poměrně hodně. Dokonce natolik, že jsem jedné noci ve Španělsku seděla v onu dobu na schodech před katedrálou, abych na iPhonu mohla chytit místní WiFi a s ní i ono rádio. Co však dělá zrovna z Bing's Shift tak hodnotný zážitek? Odpovědí jsou dvě osoby. Bing Crosby a Arne Fogel.
Bing Crosby
Crosby, kterému je celá show věnována, má podle mě tu nejúžasnější barvu hlasu, co jsem kdy slyšela (ano, hezčí než Frank Sinatra), z nějakého důvodu jsou ale jeho nahrávky nesehnatelné. Všude se opakuje jen výběr jeho největších hitů a několik koled. Pravda, pokud zamíříte do amerických (i internetových) obchodů, bude váš nález o něco větší, ale to nic nemění na faktu, že sehnání alespoň 90% toho, co Bing za svůj život zazpíval, by byl celoživotní úkol pro několik lidí. Zrovna nedávno vyšla jakási limitovaná edice, která by měla obsahovat vše, co nahrál mezi lety 1952 a 1954. Kolekce obsahuje asi 140 songů a pokud si vezmeme, že se Bing věnoval hudbě nepřetržitě více než 50 let, dostaneme se za předpokladu, že byl po všechny roky stejně výkonný, k přibližnému počtu dvou tisíc pěti set písní, které za život nazpíval. Při pohledu na statistiky (studiových nahrávek, které vyšly na LP, je více než 2000 a řadu dalších natočil jen pro svou show v rádiu) zjistíme, že číslo to není vůbec nadhodnocené.
Ale přesuňme se k Arnemu. Tento muž je považován za jednoho z největších odborníků na hudbu Binga Crosbyho, přibližně před deseti lety pomáhal rodině vyřizovat jeho pozůstalost. Když mu jako jazzovému zpěvákovi rádio nabídlo vlastní show, nezaváhal. Posledních pár let tak svým posluchačům každý týden servíruje přehlídku toho, co Bing natočil. Lehce proplouvá časem z 20. do 70. let, kdy byl Bing aktivní, pouští stejně tak pomalé písně jako swing a sem tam přihodí nějaký duet. Nahrávky jsou každý týden obměněny a často se jedná o luxusní kousky; zrovna minulý týden se takto dostalo na LP desku vydanou v limitované edici 1000 kusů. Každá z oněch 1000 desek, z jejichž prodeje šly peníze na stavbu nemocnice, byla podepsána Bingem a vzhledem k tomu, že nikdy nebyly převedeny do "digitálního světa" a asi ani nikdy nebudou, je jejich sběratelská hodnota tak vysoká, že obyčejný smrtelník jaksi nemá šanci se k nim dostat.
Fogelova show je zkrátka luxusní stejně jako její moderátor. Arne nevsází na vtip nebo netradiční pojetí, nýbrž na vědomosti. Nejeden hudební časopis tvrdí, že se Fogel svými znalostmi historie naprosto vymyká; je jako zpěvák a historik v jednom schopen píseň nejen odzpívat, ale i říct, kdo ji napsal, v kterém roce, při jaké příležitosti a jaký příběh se s ní pojí. Rozhovory s 30. let cituje se stejnou lehkostí, s jakou filmoví fanoušci házejí do placu hlášky z filmů.
Arne Fogel zkrátka působí jako by se pro svou show narodil. A dokud se nerozhodne, že s ní chce seknout, budu si ji s radostí o víkendu pouštět i nadále.
Nezbývá než přejít rovnou k věci a říct, že tento příspěvek bude věnovaný pořadu Bing's Shift, který na jednom americkém rádiu uvádí Arne Fogel. Show to není zrovna celosvětově proslavená, během posledního roku si ale získala mé srdce. A to i přesto, že ji kvůli časovému posunu můžu poslouchat jen v neděli mezi druhou a třetí ráno.
Vím, že se asi jeví jako šílenství zůstávat vzhůru kvůli jednomu pořadu, ale zrovna tento jsem si oblíbila poměrně hodně. Dokonce natolik, že jsem jedné noci ve Španělsku seděla v onu dobu na schodech před katedrálou, abych na iPhonu mohla chytit místní WiFi a s ní i ono rádio. Co však dělá zrovna z Bing's Shift tak hodnotný zážitek? Odpovědí jsou dvě osoby. Bing Crosby a Arne Fogel.
Crosby, kterému je celá show věnována, má podle mě tu nejúžasnější barvu hlasu, co jsem kdy slyšela (ano, hezčí než Frank Sinatra), z nějakého důvodu jsou ale jeho nahrávky nesehnatelné. Všude se opakuje jen výběr jeho největších hitů a několik koled. Pravda, pokud zamíříte do amerických (i internetových) obchodů, bude váš nález o něco větší, ale to nic nemění na faktu, že sehnání alespoň 90% toho, co Bing za svůj život zazpíval, by byl celoživotní úkol pro několik lidí. Zrovna nedávno vyšla jakási limitovaná edice, která by měla obsahovat vše, co nahrál mezi lety 1952 a 1954. Kolekce obsahuje asi 140 songů a pokud si vezmeme, že se Bing věnoval hudbě nepřetržitě více než 50 let, dostaneme se za předpokladu, že byl po všechny roky stejně výkonný, k přibližnému počtu dvou tisíc pěti set písní, které za život nazpíval. Při pohledu na statistiky (studiových nahrávek, které vyšly na LP, je více než 2000 a řadu dalších natočil jen pro svou show v rádiu) zjistíme, že číslo to není vůbec nadhodnocené.
Ale přesuňme se k Arnemu. Tento muž je považován za jednoho z největších odborníků na hudbu Binga Crosbyho, přibližně před deseti lety pomáhal rodině vyřizovat jeho pozůstalost. Když mu jako jazzovému zpěvákovi rádio nabídlo vlastní show, nezaváhal. Posledních pár let tak svým posluchačům každý týden servíruje přehlídku toho, co Bing natočil. Lehce proplouvá časem z 20. do 70. let, kdy byl Bing aktivní, pouští stejně tak pomalé písně jako swing a sem tam přihodí nějaký duet. Nahrávky jsou každý týden obměněny a často se jedná o luxusní kousky; zrovna minulý týden se takto dostalo na LP desku vydanou v limitované edici 1000 kusů. Každá z oněch 1000 desek, z jejichž prodeje šly peníze na stavbu nemocnice, byla podepsána Bingem a vzhledem k tomu, že nikdy nebyly převedeny do "digitálního světa" a asi ani nikdy nebudou, je jejich sběratelská hodnota tak vysoká, že obyčejný smrtelník jaksi nemá šanci se k nim dostat.
Fogelova show je zkrátka luxusní stejně jako její moderátor. Arne nevsází na vtip nebo netradiční pojetí, nýbrž na vědomosti. Nejeden hudební časopis tvrdí, že se Fogel svými znalostmi historie naprosto vymyká; je jako zpěvák a historik v jednom schopen píseň nejen odzpívat, ale i říct, kdo ji napsal, v kterém roce, při jaké příležitosti a jaký příběh se s ní pojí. Rozhovory s 30. let cituje se stejnou lehkostí, s jakou filmoví fanoušci házejí do placu hlášky z filmů.
Arne Fogel zkrátka působí jako by se pro svou show narodil. A dokud se nerozhodne, že s ní chce seknout, budu si ji s radostí o víkendu pouštět i nadále.
Žádné komentáře:
Okomentovat