Uveřejňuju tady přepis další příhody, kterou uveřejnila Ava Gardner o Franku Sinatrovi. Udála se nejspíš v roce 1950, kdy se Frank rozváděl s Nancy, aby se právě s Avou mohl oženit. Už v té době nebyl jejich vztah úplně ideální a neobešel se bez komplikací, i tak Frank považoval Avu za jedinou ženu, kterou kdy miloval, a ona o něm dle všeho smýšlela velmi podobně.
Ten den jsme se rozhodli, že si najmeme loď a vyrazíme na výlet někam do tichých vod. Loď byla krásná, dlouhá a svítíla novotou. Hank měl za úkol kormidlovat a my s Frankem čile otevírali láhve s chlazeným šampaňským a nasávali. Vypili jsme víc než svůj příděl, a než jsme si to uvědomili, už jsme na sebe řvali.
Jako obvykle byla příčinou žárlivost. Frank si vždycky vzpomněl na Howarda Hughese a Artieho Shawa, a aby se trápil ještě víc, přiznala jsem se nedávno k té noci s Mariem Cabrem, kdy jsem o sobě nevěděla. Nemyslete si, že jsem mu to chtěla říct. Snažila jsem se jeho otázkám uniknout, změnit téma hovoru a odbýt ho, ale Frank měl jednou podezření a nedal mi pokoj. Těch klepů bylo příliš mnoho, aby se tím nezabýval, a jeho naléhání mi šlo na nervy. Nakonec se uchýlil se starému triku. "Podívej, miláčku," řekl mi, "mně na tom opravdu nezáleží. Všichni se občas octneme v nesprávné posteli. Jen mi řekni pravdu a zapomeneme na to."
Což je pitomost. Ale pověděla jsem mu ji a on mi nikdy neodpustil. Nikdy.
Ten den na jezeře, kdy nám slunce pražilo do obličeje, do mě začal rýt. "Asi bys tu byla radši s Howardem Hughesem," řekl mi se strojenou nedbalostí.
Hodila jsem do sebe celou sklenici šampaňského na jeden ráz. "Proč bych tu sakra měla být radši s Howardem Hughesem?"
"Jistě má větší loď, než je tahle, ne? Ten chlápek má dost dolarů, aby koupil deset takových lodí."
"Neměla bych o něj zájem, ani kdyby mu patřila celá pitomá Queen Mary. Nemrzí mě, že tu nejsem s ním. Tak drž hubu."
"Neříkej mi, abych držel hubu."
"A ty mi zase neříkej, že myslím na Howarda Hughese, když na něj nemyslím."
Pěkně jsme se do toho dali. Křičeli jsme na sebe, řvali, vyhrožovali. To, že Reenie a Hank byli na lodi také, nás nijak neodradilo. Cirkus, který jsme tropili, nakonec zmátl Hanka, který zjevně nebyl žádný velký námořník, natolik, že narazil na mělčinu blízko břehu a udělal pořádnou díru do lodního dna. Všichni až na mě se okamžitě přebrodili na břeh. Z nějakého důvodu ovlivněného alkoholem - asi jsem přiliš často viděla Statečné kapitány - jsem se rozhodla, že je mou povinností zůstat na palubě.
Frankův vztek zatím dostoupil vrcholu. "Padej z tý zatracený paluby, dokud je čas, ty zatracená ženská," řval a vztekle mi hrozil pěstí.
"Jdi někam," odpověděla jsem jako dáma. "Já tu zůstanu."
Přibližně v tu chvíli jsem zjistila, že je na téhle parádní lodi uložena obrovská zásoba toaletního papíru. Proč se proboha majitelé rozhodli uskladnit tolik toaleťáku na jedné lodi, nikdy nepochopím. Ale všechno to šampaňské, co jsem vypila, mě přesvědčilo, že z té hojnosti musí svět taky něco mít. A tak jsem vyhazovala jednu roli za druhou a pouštěla je po vodě směrem k Frankovi. Jeho zuřivost neznala mezí a řval na mě tolik kleteb, že jimi i na mě udělal dojem. Nic mě ale neodradilo od dalšího házení.
Nakonec se loď začala potápět doopravdy, a tak jsem opatrně přešla k Frankovi na břeh. S instinktem pravého trosečníka jsem si nesla poslední láhev šampaňského a dvě sklenice. Podařilo se nám otevřít láhev, posadili jsme se a dívali se na potápějící loď. Co znamená nějaká malá hádka mezi milenci? Přiťukli jsme si, zasmáli se a usmířili.
Ten den jsme se rozhodli, že si najmeme loď a vyrazíme na výlet někam do tichých vod. Loď byla krásná, dlouhá a svítíla novotou. Hank měl za úkol kormidlovat a my s Frankem čile otevírali láhve s chlazeným šampaňským a nasávali. Vypili jsme víc než svůj příděl, a než jsme si to uvědomili, už jsme na sebe řvali.
Jako obvykle byla příčinou žárlivost. Frank si vždycky vzpomněl na Howarda Hughese a Artieho Shawa, a aby se trápil ještě víc, přiznala jsem se nedávno k té noci s Mariem Cabrem, kdy jsem o sobě nevěděla. Nemyslete si, že jsem mu to chtěla říct. Snažila jsem se jeho otázkám uniknout, změnit téma hovoru a odbýt ho, ale Frank měl jednou podezření a nedal mi pokoj. Těch klepů bylo příliš mnoho, aby se tím nezabýval, a jeho naléhání mi šlo na nervy. Nakonec se uchýlil se starému triku. "Podívej, miláčku," řekl mi, "mně na tom opravdu nezáleží. Všichni se občas octneme v nesprávné posteli. Jen mi řekni pravdu a zapomeneme na to."
Což je pitomost. Ale pověděla jsem mu ji a on mi nikdy neodpustil. Nikdy.
Ten den na jezeře, kdy nám slunce pražilo do obličeje, do mě začal rýt. "Asi bys tu byla radši s Howardem Hughesem," řekl mi se strojenou nedbalostí.
Hodila jsem do sebe celou sklenici šampaňského na jeden ráz. "Proč bych tu sakra měla být radši s Howardem Hughesem?"
"Jistě má větší loď, než je tahle, ne? Ten chlápek má dost dolarů, aby koupil deset takových lodí."
"Neměla bych o něj zájem, ani kdyby mu patřila celá pitomá Queen Mary. Nemrzí mě, že tu nejsem s ním. Tak drž hubu."
"Neříkej mi, abych držel hubu."
"A ty mi zase neříkej, že myslím na Howarda Hughese, když na něj nemyslím."
Pěkně jsme se do toho dali. Křičeli jsme na sebe, řvali, vyhrožovali. To, že Reenie a Hank byli na lodi také, nás nijak neodradilo. Cirkus, který jsme tropili, nakonec zmátl Hanka, který zjevně nebyl žádný velký námořník, natolik, že narazil na mělčinu blízko břehu a udělal pořádnou díru do lodního dna. Všichni až na mě se okamžitě přebrodili na břeh. Z nějakého důvodu ovlivněného alkoholem - asi jsem přiliš často viděla Statečné kapitány - jsem se rozhodla, že je mou povinností zůstat na palubě.
Frankův vztek zatím dostoupil vrcholu. "Padej z tý zatracený paluby, dokud je čas, ty zatracená ženská," řval a vztekle mi hrozil pěstí.
"Jdi někam," odpověděla jsem jako dáma. "Já tu zůstanu."
Přibližně v tu chvíli jsem zjistila, že je na téhle parádní lodi uložena obrovská zásoba toaletního papíru. Proč se proboha majitelé rozhodli uskladnit tolik toaleťáku na jedné lodi, nikdy nepochopím. Ale všechno to šampaňské, co jsem vypila, mě přesvědčilo, že z té hojnosti musí svět taky něco mít. A tak jsem vyhazovala jednu roli za druhou a pouštěla je po vodě směrem k Frankovi. Jeho zuřivost neznala mezí a řval na mě tolik kleteb, že jimi i na mě udělal dojem. Nic mě ale neodradilo od dalšího házení.
Nakonec se loď začala potápět doopravdy, a tak jsem opatrně přešla k Frankovi na břeh. S instinktem pravého trosečníka jsem si nesla poslední láhev šampaňského a dvě sklenice. Podařilo se nám otevřít láhev, posadili jsme se a dívali se na potápějící loď. Co znamená nějaká malá hádka mezi milenci? Přiťukli jsme si, zasmáli se a usmířili.
Žádné komentáře:
Okomentovat