Jak se dostat na univerzitu ve Velké Británii

Varování: Odchod Spojeného králoství z Evropské unie může zapříčinit, že v tomto článku zmíněné informace už nejsou relevantní. Dokud byla Velká Británie členem Evropské unie, musely být studentům z EU nastaveny stejné podmínky jako Britům – nyní však záleží na vládě Spojeného království, zda Evropanům tyto výhody ponechá, nebo zda je zařadí do škatulky "zahraniční studenti." Pokud by došlo k tomu druhému, mohou evropští studenti přijít o nárok na stipendia, finanční pomoc nebo proplácení školného od skotské vlády (část šestá). 

Od té doby, co jsem se dostala na University of Glasgow, se mi začalo ozývat hodně známých s otázkou, jak se dá vlastně Čech může na vysokou školu ve Velké Británii přihlásit; tedy pokud nemá zájem jen o nějaký ten roční výměnný program ve stylu Erasmu. Český internet se tímto tématem moc nezabývá, rozhodla jsem se tedy napsat článek založený na mých vlastních zkušenostech. V případě, že o studiu na tomto evropském ostrově uvažujete, ale nic o přijímacím řízení nevíte, jste na správném místě.

Část první: Výběr univerzity

Jak si vybrat univerzitu ve Velké Británii vám radit nebudu, doporučuju ale zjistit si hodnocení jednotlivých oborů a celkový ranking. Podobně jako v ČR vyniká i v Británii každá univerzita v něčem jiném a méně známá univerzita tedy může být ve vámi vybraném osobu hodnocena lépe než ta nejznámější. A co se rankingu týká, jedná se o jakousi "prestiž" školy, její hodnocení v žebříčku dalších škol. Můžete tak tedy zjistit, kolikáté místo zaujímá vámi vybraná univerzita v Británii a kolikáté ve světě.

Na západě totiž dle mého pořád mnohem víc než u nás platí, že nezáleží jen na tom, co vystudujete, ale také kde. Ohled se přitom bere na jméno školy, její prestiž, stáří. Škola z 15. století s výbornou pověstí tak prostě na zaměstnavatele vždy zapůsobí víc než jakýsi institut, který nikdo nezná a který byl založen před 30 lety.

Stránek, které se zabývají rankingem, je řada, pořadí se vždy lehce liší, ale jakýsi základní obraz o úrovni univerzity z něj získat lze. Na vrcholu bude tradičně Cambridge a Oxford, za nimi řada škol, které běžnému Čechovi už tolik známé nebudou. Nemusíte se jich ale bát; i škola , která je v Británii až kolem dvacátého místa může být světově mnohem uznávanější než Karlova univerzita. Jeden příklad za všechny je i moje University of Glasgow; v Británii se pohybuje kolem 15. místa, ve světě pak mezi 70. a 80. pozicí, přitom naše nejznámější, výše zmíněná vysoká škola se ve světovém žebříčku nachází až někde kolem 250. místa.

Pořád si nejste jistí, kam jít? Přečtěte si hodnocení studentů (to u mě rozhodlo celkem hodně). Zjistěte si, jak to vypadá v jejím okolí a jestli se jedná o malé univerzitní městečko nebo metropoli. Anebo se třeba jeďte na univerzitu podívat. Dny otevřených dveří jsou několikrát za rok, a i když se jim ozvete, že byste si rádi školu prohlédli v jiném termínu, s největší pravděpodobností vám vyjdou vstříc.

Část druhá: Podání přihlášky

Ať už je váš výběr jakýkoliv, přihlášku si nakonec podáte přes UCAS. Nutno říct, že lehčí způsob, jak se s přihlášením vypořádat, asi najít nelze a všechny přihlášky na české vysoké školy vám oproti tomu budou připadat zbytečně složité.

Vše, co musíte udělat, je založit si na UCASu účet. Na svém profilu pak vyplníte nějaké ty základní údaje (jméno, datum narození, kontakt atp.), napíšete esej a seženete si jednoho člověka, který vám dá dohromady doporučení; v nejlepším případě by to měl být učitel nějakého "významnějšího" předmětu na škole (tedy spíše cizího jazyka nebo matematiky než hudební výchovy, samozřejmě pokud tedy nechcete studovat třeba operní zpěv).

Přes UCAS si také vyberete školy a obory, které by vás v Británii zajímaly, a na ně bude vaše přihláška doručena. Zvolit si jich můžete maximálně pět, osobně jsem toto číslo nenaplnila, ale v případě, že vás skutečně pět škol vážně zajímá, bych se nebála jich tolik skutečně navolit. Ostatně cena za odeslání přihlášky není závislá na počtu vybraných škol, nýbrž je jednotná (pokud se nepletu, bude to kolem sympatických 14 liber).

Po odeslání přihlášky se od vás už žádná akce neočekává. Školy po vás nic dalšího nepožadují a na základě doporučení, vyplněných údajů (varování: když po vás budou chtít maturitní známky a vy jste ještě nematurovali, napište jim do přihlášky předpokládané známky u maturity, jinak je možné, že vaši přihlášku škola hodí do koše jako tu moji na University of St. Andrews) a eseje se rozhodují, zda o vás mají zájem. Podívejme se tedy ještě blíže právě na onu esej.

Část třetí: Esej

Smyslem této části přihlášky je v krátkosti vystihnout, proč chcete studovat právě daný obor. Pokud jste si tedy zvolili různorodé směry (např. programování a anglickou literaturu), je dobré najít něco, co mají společné, aby univerzita, která posuzuje vaši přihlášku na obor programováni, nečetla, proč milujete zrovna Williama Shakespeara.

Napsání eseje je už na každém zvlášť, osobně ale doporučuju nepouštět se do nějakých šíleně nadnesených nebo uměleckých textů. Samy výběrové komise přiznávají, že heroický příběh o tom, jak jste po události x náhle procitli a stali se lepším člověkem, na nikoho nezapůsobí, protože podobných textů (ve snaze vypadat co nejlíp) přichází každý rok desítky.

Zároveň z mého pohledu nebude příliš úspěšná ani snaha o nějaké (z vašeho pohledu) vysoce kreativní vyprávění, protože až na výjimky bude působit šíleně kýčovitě. Zrovna před půl rokem jsem takhle narazila na ženu ve středních letech, která někomu vyprávěla, jak s dcerou už několik týdnů dávají dohromady její přijímací esej. Daná esej se pak nesla ve stylu vaření, kde po přidávání dalších ingrediencí vznikal ideální student.

Nemůžu říct, jaký názor na tuto esej měla přijímací komise, protože onu paní už jsem nikdy nepotkala (anebo ji minimálně nepoznala), ale z osobního hlediska bych o podobně patetická díla nestála. Už jen proto, že kvůli snaze "být kreativní" přichází o jediné místo v příhlášce, kde mohou dát univerzitě vědět, jací jsou, a stát se tak něčím více než množinou získaných známek a percentilů.

Prostě piště jasně, krátce, vlastní hlavou.  Zkuste do ní zakomponovat nějaké své úspěchy (nejlépe z daného oboru), protože jinde už na jejich prezentaci mít čas nebudete. Ukažte, že se o předmět, na který se hlásíte, zajímáte. Buďte originální. Dejte komisi možnost poznat, jací jste, v čem vynikáte, jaké jsou vaše silné stránky. A nemyslete si zákonitě, že nad onou esejí musíte strávit měsíc, aby za něco stála. Pokud je první týden v lednu a vás teprve teď napadlo, že se chcete zkusit přihlásit na univerzitu do Velké Británie, stále to můžete stihnout. Osobně jsem svoji esej napsala asi za hodinu a o den později si ji pouze přečetla, abych zjistila, jestli v ní nejsou překlepy a gramatické chyby. A egoisticky můžu prohlásit, že jsem s ní úspěch slavila a až na výše zmíněnou University of St. Andrews, kde mou přihlášku vyhodili kvůli nezmínění předpokládaných známek u maturity, jsem se dostala na všechny university v USA i Velké Británii, kam jsem se hlásila.

Část čtvrtá: Podmínky přijetí

Celou přihlášku musíte přes UCAS odeslat na počátku ledna, pokud se ale hlásíte na Oxford nebo Cambridge (to "nebo" je důležité, studentovi se nepovoluje hlásit se na obě školy v jeden rok), připravte se na mnohem dřívější termín (cca počátek října). Mně osobně se deadline na podání přihlášky na Oxbridge podařilo v nevědomosti úspěšně prošvihnout, takže pokud o jednu z těchto dvou univerzit skutečně stojíte, dejte si na něj pozor. A taky se připravte na to, že pokud projdete prvním kolem přijímacího řízení, budou po vás s nejvyšší pravděpodobností požadovat pohovor na univerzitě.

U ostatních škol se většinou pohovoru obávat nemusíte, i tak se ale připravte na to, že vyplnění přihlášky k přijetí nestačí. Tou základní podmínkou, se kterou můžete počítat na všech školách, je jistá úroveň angličtiny. Ve všeobecnosti se dá předpokládat, že škola bude požadovat výsledky minimálně kolem 92 bodů u TOEFL iBT, 6,5 bodů u IELTS nebo známky B u CAE. Konkrétní požadavky už najdete na stránkách každé školy, jinak samozřejmě platí, že technika má požadavky nižší, zatímco studium humanitních oborů vyšší. V případě, že se vám daná kritéria těsně nepodařilo naplnit (tedy místo minimálních 92 bodů u TOEFLu jste dosáhli třeba 87), pořád se dá s univerzitou nějak domluvit. Taková domluva pak většinou probíhá stylem, kdy budete muset přes léto absolvovat přípravný kurz angličtiny, jehož délka se bude odvíjet od počtu bodů, které vás od chtěného minima dělí.

Znalost angličtiny nicméně není posledním požadavkem, na který se je třeba připravit. Tím dalším pak bude samotná maturita. Zatímco v ČR platí, že je jedno, jak odmaturujete, hlavně když maturitu máte, Britové si potrpí i na známky. Velká řada škol po vás proto bude chtít vyznamenání, některé si můžou dát i požadavek samých jedniček. Také není úplně zvláštní, že vám řeknou, z čeho máte maturovat; pro technické obory to může být třeba matematika.

Ať už je to znalost jazyka nebo známky u maturity, všechny tyto podmínky přijetí jsou poměrně logické. Univerzita vás nepodrobuje dalšímu přijímacímu řízení, nemusíte se dostavit na žádné zkoušky, takže tímto si minimálně zčásti zaručuje jistou úroveň studentů, kteří se na ni dostanou. Diskuse o tom, že jinak těžká je maturita na gymnáziu a třeba poštovní škole, už je záležitost něčeho jiného.

Část pátá: Nabídky a odpověď

Po odeslání přihlášky vám nezbývá nic jiného než čekat na odpověď ze strany škol. Ty se o vašem osudu mohou rozhodovat až do konce dubna, osobně jsem ale první odpověď obdržela od University of Glasgow už někdy na konci ledna. Rozhodně to tedy není jako u českých škol, které vám řeknou termín, kdy se výsledky dozvíte, a před ním máte smůlu; oznámení o (ne)přijetí vám ve většině případů přijde už týdny před posledním termínem, kdy se univerzity musí rozhodnout.

Toto rozhodnutí zjistíte zase na svém profilu na UCASu, nemusíte ho ale denně kontrolovat, protože přijetí každé odpovědi vám systém zahlásí e-mailem. Když se pak přihlásíte, zjistíte, že jste:

a) nepodmínečně přijatí

b) podmínečně přijatí

c) neúspěšní

Nepodmínečné přijetí se samozřejmě nejlepší, znamená to, že jste univerzitu svou přihláškou přesvědčili o svých kvalitách natolik, že už po vás nic jiného nechce a přijímá vás na svou půdu, ať se stane cokoliv.

Podmínečné přijetí je často spojováno se splněním některé z výše napsaných podmínek (složením maturity do určitého průměru).

Pokud jste neúspěšní, univerzita vám z nějakého důvodu místo nenabídla. V mém případě právě kvůli už tolikrát zmíněné špatně vyplněné přihlášce.

(Možná existuje ještě jiný typ odpovědi, ale nikdy jsem se s ním nesetkala. Tyto tři mi nicméně přijdou nejčastější.)

Ať už dopadnete úspěšně více či méně, musíte se rozhodnout, kam nastoupit. Na toto rozhodnutí máte čas někdy do počátku května, kdy si z nabídek vyberete maximálně dvě, které vás zajímají nejvíc (všechny ostatní musíte chtě nechtě odmítnout), a jednu určíte jako svou "firm choice" (první volbu) a druhou jako "insurance" (pojistku pro případ, že byste podmínky vaší první univerzity nesplnili). Obecně se tedy dá říct, že vaše druhá volba bude nějaká méně prestižní univerzita s nižšími nároky, které jste si jistí, že splníte, nebo univerzita, která vám nabídla nepodmínečné přijetí.

A to je vše. Nyní už jen stačí dát škole co nejdřív vědět, že jste splnili podmínky přijetí (když splníte všechny, změní se vám nápis "conditional" na "unconditional"), a můžete na školu v Británii nastoupit.

Část šestá: Školné

Ve světle výše školného v Británii a především na soukromých školách v USA (na Harvard si připravte víc jak milion ročně včetně životních nákladů), mi přijde české brojení proti 10,000 Kč za semestr legrační.

Školné na státních univerzitách ve Velké Británii se pohybuje kolem sta tisíc za školní rok, často tuto hranici lehce překračuje. Při faktu, že jen bakalářské studium v Británii trvá tři až čtyři roky, můžeme snadno dojít k závěru, že před získáním titulu Bc. student (či jeho rodiče) vyhodí jen na školném i půl milionu korun.

Proto osobně doporučuju hlásit se na univerzitu do Skotska, kde za studenta z EU hradí školné skotská vláda. I tak vám sice zůstanou zatraceně vysoké poplatky za bydlení (cca 3x vyšší než v Praze), jídlo či dopravu, zbavení se ale alespoň jednoho vysokého výdaje není na škodu.

Co se týká dalších částí Velké Británie (Anglie, Wales, Severní Irsko), věřím, že nějaké stipendijní programy budou mít i tam, nikdy jsem je ale pořádně nezkoumala. Je tedy možné, že podobně štědrá je ke studentům z ČR třeba i Anglie, ale skutečně bych si vymýšlela, protože poté, co jsem zjistila o možnosti hrazení studia ve Skotsku, už jsem se o další univerzity v Británii nezajímala.

Část sedmá: Ubytování

Jak už bylo řečeno, ubytování je v Británii všeobecně dražší než u nás, není výjimkou, že za kolej zaplatíte i kolem deseti tisíc měsíčně. I proto je často výhodnější najít si vlastní ubytování v nějakém bytě se spolužáky, což bohužel v prvním roce studia - když vlastně nikoho neznáte - zrovna dobře nejde.

Zbývá tedy kolej, kde se o místo (v případě, že se přihlásíte včas) nemusíte moc bát. Při přidělování se berou v potaz tři aspekty: zda je to váš první rok na univerzitě (ano), zda budete studovat full-time (ano) a zda pocházíte z daleka, tedy místa, odkud se denně dá na univerzitu dojíždět jen stěží (ano). Obecně se tedy dá říct, že minimálně první rok máte při včasném objednání ubytování u univerzity kolej 100% jistou.

Část osmá: Závěr

Tolik tedy k přijímacímu řízení na britské univerzity. Časem jsem ještě určitě napíšu něco o tom, jak se mi ve Skotsku líbí, ale to snad až se v Glasgow trochu zabydlím. Zatím doufám, že tenhle obsáhlý průvodce alespoň trochu pomůže všem, co nad Británií uvažují, ale neví, co od přijímacího řízení očekávat.

_______
Dodatek 13. listopadu 2011: 
Za poslední rok a půl mi přišly na facebook a mail dotazy od více než padesáti lidí, dotazů v komentářích pod článkem se také neobjevilo zrovna málo, takže tady je takový F.A.Q., ať pořád nemusím odpovídat na to samé:

Q: Kolik "stojí" život ve Skotsku?

A: Záleží na životním stylu jednotlivce. Jídlo v restauraci vyjde průměrně na £8 - £12 (tedy cca třikrát více než v ČR), pivo v baru bude stát tak £2.50, můj oblíbený Jack Daniel's s colou kolem £3.50. Cestování také není nejlevnější, jedna jízda metrem stojí £1.20, autobusem £1.50 - £2.00 (podle toho, jak daleko jedete), taxi vyjde tak od £5.00 výš. (Osobně se nicméně pohybuju výhradně jen mezi West Endem a centrem města, takže dopravu po městě až na výjimečné situace nevyužívám.) Stejně tak pokud se budete chtít pohybovat vlakem nebo autobusem na větší vzdálenosti, připravte si raději větší sumu peněz.

Ceny ubytování najdete na stránkách každé univerzity. Pokud se po něčem nicméně poohlédnete sami, podaří se vám pravděpodobně získat nejen něco "vizuálně" přívětivějšího a prostorově většího, ale i o nějakých sto liber na měsíc levnějšího. Zkuste hledat třeba na gumtree.com.

Jídlo v supermarketech je přibližně stejně drahé až 1.5x dražší než v ČR. Knihy, nebudete-li spoléhat na knihovnu, mohou stát až £100 na semestr.

A těď pár pozitivních částí. Oblečení vás bude stát o něco málo méně, stejně tak elektronika. (Můj MacBook Pro mě vyšel asi o 8.000 Kč levněji, než kdybych si ho pořizovala v ČR, a zrcadlovka od Canonu byla také o nějaké 3.000 Kč levnější.) Nehledě na to, že mobilní operátoři tady za 10 liber měsíčně nabízejí tarify s neomezeným počtem SMS a třeba 300 minutami zdarma.

Tak počítejte sami.


Q: Je lepší bydlet na koleji, nebo si najít něco vlastního?

A: Chcete-li do většího města, kde máte šanci najít snadno volný byt, a toužíte-li po vlastním klidu, přikláněla bych se k druhé možnosti. Nicméně každý člověk je jiný, takže máte-li zájem, přečtěte si můj seznam kladů a záporů obou možností tady.


Q: Jaký jazykový certifikát budu potřebovat k přijetí?

A: Záleží na univerzitě. Určitě to budou mít někde na stránkách.


Q: Jaké skóre u TOEFL / IELTS / CAE budu potřebovat, aby mě přijali?

A: Podívejte se na stránky vámi vybraných univerzit. Každá škola má požadavky jiné a často se liší i kurz od kurzu.


Q: Musím mít výsledky z TOEFL / IELTS / CAE už při podání přihlášky?

A: Ne, podobně jako maturitu, ani jazykový certifikát v době odesílání přihlášky mít nemusíte. Univerzita vám, v případě zájmu, nabídne 'conditional offer' i bez něj. Moje uni si při prohlížení mé přihlášky třeba myslela, že zkoušky z jazyka nemám; tak mi prostě mezi podmínky přijetí dala i bod o požadovaném výsledku u TOEFL / IELTS / CAE.


Q: Musím SAAS po ukončení studia splácet školné?

A: Ne.


Q: Platí SAAS i magisterské studium?

A: Ne. Pokud chcete studovat postgraduál, musíte si školné hradit buď sami, nebo získat nějaké jiné stipendium.


Q: Můžu od SAAS, které se zabývá proplácením školného, získat ještě nějaký další příspěvek na studium?

A: Ano i ne. K řadě fondů nebudete mít jako studenti ze zahraničí přístup, protože slouží výhradně k podpoře domácích studentů, o nějaké půjčky (například příspěvek v nouzi) se ale ucházet můžete. Sama s nimi nemám žádné zkušenosti, nicméně pokud napíšete na studijní oddělení univerzity, případně studijnímu poradci (ten vám bude přidělen ještě před nástupem na univerzitu), určitě vám dají více informací.


Q: Jak mám v přihlášce vyplnit kolonku X?

A: Nevím. Sama jsem celou přihlášku vyplnila za hodinu a poznámky o tom, co kam píšu, jsem si tehdy nedělala, protože mě ani nenapadlo, že by se mě na ni někdo někdy v budoucnu mohl ptát. Pokud si tedy nejste jistí, co kam napsat, použijte nápovědu nebo napište / zavolejte na UCAS. Jejich zaměstnanci budou určitě vědět mnohem více než já.


Q: Nesplnil jsem některý z požadavků pro přijetí. Je možné, že mě stejně přijmou?

Možné to je, ale asi jen v případě, že o vás budou mít opravdu velký zájem. Jedna má kamarádka prošla skvělým pohovorem na Cambridge a pochvalovala si, kolik si toho vzájemně měli o oboru jejího studia s tamním vyučujícím říct. Vše vypadalo nadějně až do té doby, než těsně nezískala požadovaný výsledek u zkoušek. Trvalo to docela dlouho, odhadem dva měsíce, než jí dali vědět, jestli ji i tak vezmou, ale nakonec se na Cambridge dostala.


Q: Univerzita píše, že chce X, znamená to Y?
případně také: Q: Univerzita požaduje X, bude jim stačit, když doložím Y?

Nejlepší bude, když napíšete přímo jim. Nejsem odborníkem na to, co univerzity požadují. Nehledě na to, že každá může mít podmínky nastavené jinak.


Q: Dá se časově během studia stíhat práce?

A: Part-time job ano. Horší je ale něco sehnat, hlavně nemáte-li předchozí zkušenosti. Mezi největší zaměstnavatele studentů patří bary, fast foody, kavárny, restaurace. Pokud jste v něčem podobném už pracovali, máte bod k dobru.


Q: Co potřebuju k tomu, abych mohl ve Skotsku pracovat?

A: National Insurance Number, známé také jako NIN. Jeho získání je poměrně snadné: Přes telefon si domluvíte schůzku (volné termíny bývají většinou tak za dva týdny) s pracovníkem lokálního job centre a s tím následně během půlhodinového sezení vyplníte potřebné dokumenty. Vaše NIN vám přijde tak do měsíce dopisem na vámi uvedenou britskou adresu - už během pohovoru nicméně získáte "dočasné" NIN, se kterým máte právo přijmout nabízenou práci.


Q: Co když nemám české občanství?

A: Pro všechny občany EU (s výjimkou těch z Anglie, Walesu a Severního Irska) platí stejné podmínky. Nepocházíte-li ze země EU, pak se řadíte mezi "international students" a některé informace zmíněné v tomto článku pro vás bohužel neplatí - očekávejte například, že budete muset platit školné.


Q: Co když už mám diplom z vysoké školy v ČR?

A: Je možné, že vám SAAS bakalářské studium neproplatí. Znám člověka, kterému ho platí, i takového, kterému ho platit odmítlo. Podle čeho se rozhodovali těžko říct.


Q: Jak je to se zdravotním pojištěním ve Skotsku?

A: Jako full-time student se o nic moc starat nemusíte. Až budete Ve Skotsku, vezmete si potvrzení o bydlišti na území Velké Británie, pas nebo řidičák a univerzitní kartičku k nějakému praktikovi, tam vyplníte formulář (jaké máte zdravotní problémy, jaké berete léky, jste-li na něco alergický atp.) a on si vás během pěti minut zaregistruje. That's all.


Q: Jak je to se zdravotním pojištěním v ČR, zatímco jsem ve Skotsku?

A: Mnohem složitější. Pokud se nepletu, u své zdravotní pojišťovny si vyzvednete tiskopis o tom, že budete studovat v zahraničí, vyplníte ho a společně s ověřeným překladem přijímacího dopisu vše odešlete na Ministerstvo školství. To se vám do měsíce pošle potvrzení, že univerzita, kterou budete studovat, má minimálně srovnatelnou kvalitu s českými VŠ a že jste tedy nadále student. Toto potvrzení zase poctivě odnesete na svou zdravotní pojišťovnu.

Vše chce zkrátka trochu trpělivosti. Moje pojišťovna například nejprve uznala, že jsem student, a následně mi (o půl roku později) poslala výhružný dopis, že neplatím pojištění. Když jsem zareagovala, že jsem v Glasgow a mají o tom potvrzení, uznali, že mám pravdu, nicméně o dva týdny později mi přišel další dopis se stejným textem, jen tentokrát z právního hlediska mnohem nebezpečnější. (Takové to: Pokud neodpovíte do dvou týdnů, budete automaticky zařazen do seznamu dlužníků.) Po dalším okamžitém telefonátu si vše zjevně opravili a půl roku už se nikdo neozval. Má lehce negativní zkušenost je asi výjimečná, ale už jsem tak nějak připravena, že se časem ozvou znovu. ;-)


Pokud máte nějaké otázky, zkuste si prosím předtím, než se přes e-mail, facebook anebo komentáře obrátíte na mě, pročíst nápovědu UCASu, kde je postup vyplnění přihlášky celkem jasně vysvětlen. Snažím se sice odpovídat všem, ale když se na vás kvůli jednomu článku obrátí za rok tak padesát až sto lidí, kteří potřebují něco vysvětlit nebo s něčím pomoci, začne vám to pomalu přerůstat přes hlavu.

_______

Poznámka: Pokud chcete vědět o studiu ve Skotsku víc nebo máte z nějakého důvodu chuť zjistit, jak se mi na University of Glasgow daří, podívejte se do záložky univerzita.