Aneb důvod navíc, proč se těšit na březen.
Když jsem si před nějakým půl rokem poprvé přečetla, že Derek Jacobi bude na počátku roku 2011 vystupovat v londýnských divadlech v roli Krále Leara, měla jsem obrovskou chuť koupit si zpáteční letenku Glasgow-Londýn a jet se na něj podívat i za cenu toho, že další měsíc budu jíst jen ten odpornej britskej chleba. Štěstí však tentokrát stálo při mně, a tak jsem při své včerejší procházce po centru města náhodou narazila na Theatre Royal a s ním i na plakáty, že Derek v březnu odehraje ve čtyřech dnech pět představení i v Glasgow.
Po návratu domů jsem dlouho neváhala; megalomanské divadlo už mělo téměř vyprodáno a rozhodnutí udělat vše proto, abych tuto hru viděla, jsem učinila už stejně dávno před odjezdem do Glasgow. Lístky už jsou tedy zaplacené a zítra si je dojdu do divadla vyzvednout.
Mám teď šílenou radost a přepadla mě děsivá myšlenka nakreslit Derekovi nějaký mega portrét a následně si ho od něj nechat podepsat. (Jen nevím, kam bych ho dala během představení.)
Těm z vás, kteří se z nějakého důvodu dostali až sem, ačkoliv vůbec netuší, o kom mluvím (nedělám si iluze o tom, že to nebudete zrovna i vy), bych možná mohla alespoň říct, že se jedná o velmi známého a velmi uznávaného Shakespearovského herce. Nicméně obrázek je mocnější než tisíce slov a video je mocnější než tisíce obrázků, tak se prostě podívejte na tyto dva klipy. První pochází z Jindřicha V. a Derek v něm víceméně jen přeříkává Shakespearem napsaný prolog ke hře, ale i tak je na jeho podání cosi úchvatného... Druhé video naopak ukazuje Derekův úžasný smysl pro sebeparodii, když v jedné epizodní roli v sitcomu Frasier výborně ztvárnil stárnoucího Shakespearovského herce vracejícího se na divadlení prkna a předvádějícího část Hamleta (doporučuju hlavně část od 1.30 dál).
Když jsem si před nějakým půl rokem poprvé přečetla, že Derek Jacobi bude na počátku roku 2011 vystupovat v londýnských divadlech v roli Krále Leara, měla jsem obrovskou chuť koupit si zpáteční letenku Glasgow-Londýn a jet se na něj podívat i za cenu toho, že další měsíc budu jíst jen ten odpornej britskej chleba. Štěstí však tentokrát stálo při mně, a tak jsem při své včerejší procházce po centru města náhodou narazila na Theatre Royal a s ním i na plakáty, že Derek v březnu odehraje ve čtyřech dnech pět představení i v Glasgow.
Po návratu domů jsem dlouho neváhala; megalomanské divadlo už mělo téměř vyprodáno a rozhodnutí udělat vše proto, abych tuto hru viděla, jsem učinila už stejně dávno před odjezdem do Glasgow. Lístky už jsou tedy zaplacené a zítra si je dojdu do divadla vyzvednout.
Mám teď šílenou radost a přepadla mě děsivá myšlenka nakreslit Derekovi nějaký mega portrét a následně si ho od něj nechat podepsat. (Jen nevím, kam bych ho dala během představení.)
Těm z vás, kteří se z nějakého důvodu dostali až sem, ačkoliv vůbec netuší, o kom mluvím (nedělám si iluze o tom, že to nebudete zrovna i vy), bych možná mohla alespoň říct, že se jedná o velmi známého a velmi uznávaného Shakespearovského herce. Nicméně obrázek je mocnější než tisíce slov a video je mocnější než tisíce obrázků, tak se prostě podívejte na tyto dva klipy. První pochází z Jindřicha V. a Derek v něm víceméně jen přeříkává Shakespearem napsaný prolog ke hře, ale i tak je na jeho podání cosi úchvatného... Druhé video naopak ukazuje Derekův úžasný smysl pro sebeparodii, když v jedné epizodní roli v sitcomu Frasier výborně ztvárnil stárnoucího Shakespearovského herce vracejícího se na divadlení prkna a předvádějícího část Hamleta (doporučuju hlavně část od 1.30 dál).
Zkrátka a dobře tento článek nemá naprosto žádný smysl, jen jsem se musela pochlubit. Tohle bude divadelní událost roku.
_____
Dodatek 11. března 2011: Recenze této divadelní hry, kterou jsem napsala, se objevila tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat