Proč věřit v jednoho dokonalého boha?

Aneb další z mých ateistických příspěvků, který se tentokrát bude zabývat možností boží všemohoucností, vševědoucností a všedobrostí.

Většina náboženství na světě je a byla polyteistická. Příslušníci kmene X tak sice měli svého boha X, který měl daný kmen X ochraňovat, nikdo z kmene X však nezpochyňoval, že vedlejší kmen Y má zase svého boha Y, který ho pro něj odvádí stejnou práci jako bůh X pro ně. (Místo jednotného čísla bůh X / Y lze samozřejmě použít množné číslo bozi X / Y.) První významnou výjimku v této tradici tvořil judaismus, druhou jeho odštěpená větev zvaná křesťanství a třetí nakonec islám.

Robert M. Martin, profesor filosofie na Dalhouse University, ve své známé knize plné logických paradoxů nazvané There Are Two Errors In The The Title Of This Book přemítá, jak je možné, že se tři hlavní monoteistická náboženství objevila poprvé právě na Blízkém a Středním východě a dochází k závěru, že tamní přírodní podmínky bohužel nedávaly místním obyvatelům tolik prostoru pro toleranci. Voda, zvířata, rostliny; to vše bylo pouze těžko dosažitelné a rychlé vyčerpávání přírodních zdrojů nutilo kmeny k neustálému stěhování. Když pak kmen A narazil na kmen B, mohl jejich rozhovor vypadat asi takhle:

Kmen A: "Náš bůh je silnější než váš bůh!"
Kmen B: "Náš bůh porazí sto mužů!"
Kmen A: "Náš bůh porazí tisíc mužů!"
A tak rozhovor pokračoval dál, až došlo k tvrzení, které se nedalo ničím přebít.
Kmen B: "Náš bůh je všemocný. Ví všechno a může udělat cokoliv!"

A svět tak stál před ideou jednoho všemocného, vševědoucího a později i všedobrého boha.

Taková vize je však z hlediska logiky prakticky nemožná. Jedním z problémů je například existence zla na tomto světě. Pokud je bůh takový, jakého ho Bible popisuje, proč zlu nezabrání? Asi nejznámější citát na toto téma pronesl v 18. století skotský filosof David Hume: "Is he willing to prevent evil, but not able? Then is he impotent. Is he able, but not willing? Then is he malevolent. Is he both able and willing? Whence then is evil?" (Je ochotný zabránit zlu, ale nemůže? Pak není všemocný. Může mu zabránit, ale nechce? Pak je zlý. Je zároveň schopný a ochotný? Pak odkud se bere zlo?)

Teisté přišli už s několika odpověďmi na výše zmíněnou otázku. Podle jedné zlo nepochází od boha, ale od člověka (problém: Člověk jistě neovlivňuje zemětřesení nebo tsunami), podle druhé nás má zlo zkoušet (problém: Pokud je bůh vševědoucí, testovat nás nepotřebuje, protože předem ví, jak se zachováme), podle další nás zlo trestá (problém: Někdy jsou potrestáni i nevinní, například novorozenci), podle jiné žádné zlo neexistuje (problém asi dokážete vystihnout sami).
Tsunami 2004. Whence then is evil?
Nebudu vás ale unavovat všemi teoriemi a představím vám rovnou tu, která je z mého hlediska nejsilnější. A tou je hypotéza, podle které je zlo potřeba k tomu, aby vyniklo (a vůbec mohlo existovat) dobro. I tato teorie má však své mezery. Předhazuje nám totiž utilitaristický názor, podle kterého je menší zlo správné, pokud vede k většímu dobru. Proč však mají dle Bible lidé utilitaristické chování zakázáno? Proč není správné udělat jeden špatný čin, pokud povede k většímu dobru? Proč se třeba považuje zabití jednoho nevinného za špatné i v případě, kdy tímto činem bude zachráněno pět nevinných, kteří by jinak jistojistě zemřeli? Teisté mají i na tyto otázky odpověď: Narozdíl od boha nemůžeme znát následky svých činů, tudíž nám, narozdíl od boha, utilitaristické chování nenáleží.

Spokojme se tedy touto představou a posuňme se k dalšímu problému nazývanému svobodná vůle. Představte si, že stojíte na křižovatce. Věříte, že se můžete vydat kterýmkoliv směrem naprosto svobodně, podle toho, jak se v daném okamžiku zrovna rozhodnete? A věříte, že ačkoliv se rozhodnete zvolit cestu A, měli jste možnost rozhodnout se úplně jinak a zvolit cestu B? Pokud ano, tak právě zasazujete ránu boží vševědoucnosti.

Pokud ví bůh vše, musel před tisíci lety vědět, co vy uděláte za pět minut, stejně jako musel vědět, že já právě teď budu psát tento článek. Možnost, že bych se v tomto okamžiku rozhodla udělat něco jiného, je naprosto nulová. Někteří teisté se možnost svobodné vůle snaží vysvětlovat tím, že bůh stojí mimo prostor a čas a tudíž do lidských záležitostí vidět nemůže. Nabízí se ale otázka, jak tuto teorii zkombinovat právě s Biblí, kde bůh dění na tomto světě nejednou ovlivňuje. Ortodoxní teisté (křesťané v USA, muslimové na Středním východě) proto přišli s novou hypotézou svobodné vůle. Je to teorie kompatibilismu, podle které jste se vy sice svobodně rozhodli udělat X, okolní události vám ale nevědomky zabránily rozhodnout se jakkoliv jinak.

Zkrátka a dobře, vše, co uděláte, je podmíněno zákony světa a minulostí. A jelikož vy nemůžete ovlivnit ani jedno, ani druhé, nenáleží vám ani moc kontrolovat přítomnost. (Nutno říct, že mezi těmi, kteří věří v teorii kompatibilismu, nejsou jen zarytí věřící, ale i několik skálopevných ateistů jako Simon Blackburn, známý profesor filosofie z University of Cambridge. V Blacburnově případě je však tato teorie spojena s jakýmsi přesně naprogramovaným analyzátorem uvnitř vašeho mozku, který vyhodnocuje všechny možnosti a vždy vybere tu nejlepší. Vaší vůli bohužel nenáleží jeho naprogramování měnit a vše, co tedy uděláte, je pouze odrazem dispozic, se kterými jste se narodili, případně minulých zkušeností, které už nezměníte.)

Dle kompatibilismu je člověk svobodný; činí přece, co chce. Problém nastává s částí, že jinak činit nemůže, protože se prostě jinak nikdy nerozhodne. Pokud bychom tedy vzali složitou Blackburnovu hypotézu svobodné vůle: "Jsem svobodný, pokud jsem mohl udělat něco jiného, pokud bych se rozhodl udělat něco jiného, a pod vlivem jiných pravdivých a možných myšlenek a úvah bych se rozhodl udělat něco jiného," svobodná vůle v podání kompatibilismu stojí na velmi tenké hranici mezi existencí a neexistencí.

Osobně mi tato hypotéza, která má vysvětlovat slučitelnost svobodné vůle a boha, přijde lehce zvláštní. Když jsem se o ní minulý semestr bavila se svým profesorem filosofie Alanem, nadhodila jsem před ním otázku, že tedy i můj ateistický pohled na svět vlastně leží mimo mé schopnosti s ním cokoliv udělat a názor na boha změnit. Alan mi můj názor potvrdil s tím, že sice názor můžu v průběhu života změnit, nikdo z těch, kteří v kompatibilismus věří (což by teoreticky měli být všichni křesťané, židé a muslimové, pokud chtějí boží vševědoucnost obhájit), mě však nikdy nebude moci vinit, pokud ateistou zůstanu. Ono rozhodnutí zkrátka neleží v mé moci.

Co je pro zasazení osudové rány této teorii ještě mnohem horší, je fakt, že stejně tak můžu tvrdit, že pokud se dnes odpoledne půjdu projít a cestou někoho zabiju, nemám na tomto činu žádný podíl a nemohla jsem ho nijak ovlivnit. Veškerou vinu za něj by měl vlastně převzít bůh a jeho "špatné" naprogramování našeho světa. Což nás zase vrhá k předchozí otázce a problému existence zla na tomto světě.

Nebudu vás nadále zatěžovat svými ateistickými názory, dovolím si ale zmínit ještě jeden velmi známý logický paradox. Představte si, že má bůh stvořit nezvednutelný kámen a následně ho zvednout. Pokud takový kámen stvořit nedokáže, není všemocný. Pokud ho stvořit dokáže, ale nedokáže ho zvednout, není všemocný. Pokud ho stvořit dokáže a dokáže ho zvednout, nestvořil nezvednutelný kámen a není tudíž všemocný.