Aneb záznam z posledních sedmi dnů před rektorskými volbami, jejichž vítěz byl vyhlášen v úterý 22. února 2011.
Sobota, 19. února 2011
"I'm going to bed with Charles Kennedy on me."
- členka Charlesovy kampaně vysvětlující toutou dvousmyslnou poznámkou, že volební triko téměř nikdy nesundává
Pár hodin strávím obcházením studentských rezidencí, když se ještě s dalšími třemi slečnami zastavujeme u každého bytu na Muranu a přemlouváme kohokoliv, kdo nám otevře, aby nezapomněl hlasovat v pondělí či úterý pro Charlese. Zjišťuju, že vést kampaň tak zásadovému a čestnému člověku, jakým je Charlie, je požehnání.
Člověk X: "Já zrovna moc spokojený nejsem, protože jsem mezinárodní student a kvůli škrtům nám plánují zvýšit školné."
Já: "Charles hlasoval ve Westminsteru proti škrtům navzdory opačnému názoru ve vedení své strany."
Člověk Y: "Změnilo se vůbec něco od té doby, co nastoupil do funkce?"
Já: "Například rector's surgery, během které Charles pobývá na univerzitě a vybízí studenty, aby se na něj obrátili se svými problémy, před Charlesovým nástupem do funkce neexistovala. Stejně tak je Charles první rektor, který předsedá univerzitnímu soudu a schází se pravidelně se zástupci čtyř univerzitních unií."
Vypadá to, že většina zpovídaných hodlá pro Charlese hlasovat. Úterní afterparty by měla být veselá.
Neděle, 20. února 2011
"I know Charles Kennedy; I read an interview with him in the newspaper. He was against the rise of tuition fees. A cool guy."
- pákistánský prodavač poté, co viděl mé zelené triko s Charlesovým jménem
Dneska se nekoná žádné přemlouvání lidí; jediná naplánovaná akce je vylepování plakátů na campusu univerzity. Ve čtyřech nám náš blok zabere asi dvě hodiny, což není nijak strašné.
Docela se těším, až zítra zase budeme před knihovnou s Charlesem přemlouvat studenty. Nikdy bych si to nemyslela, ale účastnit se volební kampaně, když v ní věříte a lidi vás přijímají pozitivně, je zábava.
Pondělí, 21. února
"Every time you're looking for Charles, you'll find him in the bar at GUU."
- Natalia (pro tentokrát se nicméně mýlila)
Čekají mě dvě devadesátiminutové venkovní směny s Charliem a ono po měsíci a půl začalo v Glasgow zase sněžit. Tedy spíš pršet; sotva sněhové vločky dopadnou na zem, promění se vlivem teploty nad nulou ve vodu.
Protože jako tradičně přicházím na poslední chvíli, jdu namísto do GUU (Glasgow University Union), kde se tradičně mění lidi na šichtách, rovnou ke knihovně, kde máme dnes zase operovat. Nikdo z týmu tam však není. Stejně tak na GUU, kam spěchám hned po odhalení tohoto nepříjemného faktu, žádné zeleno-tričkaře nepotkávám.
První směna tedy skončila neúspěšně, ta druhá dopadá o něco lépe. Zjišťuju, že kvůli počasí je program překopaný a tým jen chodí po významných budovách na campusu a rozdává v nich letáky. Plán to není špatný, z knihovny nás ale vyhazují, že na něco takového musíme mít povolení.
Zrovna, když vycházíme ven, narážíme před jejími dveřmi na Charlese, který na naše vysvětlení, proč budeme v knihovně operovat až o něco později, reaguje slovy: "Kvůli mně nic nelegálního nedělejte a nedostávejte se do problémů; to radši volby prohraju."
Večer ze strany své spolubydlící dostávám velmi tradiční otázku o tom, proč vlastně Charlese tak vehementně podporuji. Důvodů je na to hned několik.
... objektivní:
1) Charles ve své funkci odvedl oproti svým předchůdcům obrovský kus práce a je vidět, že ji bere zodpovědně.
2) Je poslancem ve Westminsteru a nebojí se hlasovat za zájmy studentů a proti zájmům své strany. Společně s jistým politickým respektem a zkušenostmi, které má, to z něj činí velmi vlivného spojence glasgowských studentů na britské politické scéně, kterého by nám podle mě mohly závidět všechny ostatní univerzity.
... subjektivní:
3) Charles, jak jsem ho za půl roku z několika osobních setkání poznala, vždy staví svou čest nad touhu po moci, je nesmírně vtipný, přátelský a celkově sympatický chlap.
4) Z hlediska politických názorů jsem nikdy nepotkala člověka, jehož myšlenky by mi byly bližší.
... a jeden ryze egoistický:
5) Studuju politiku, takže znát se osobně s chlapem, který je na této scéně velmi respektovaný, nemůže být nikdy na škodu.
Úterý, 22. února 2011
"And I wish all of you that you get pissed tonight."
- Charlie na afterparty
Přemlouváním lidí před knihovnou strávím asi tři a půl hodiny; téměř neprší a Charlie se tentokrát také několikrát ukáže. Zjišťuju, že prakticky každý, kdo se na Charlesově znovuzvolení nějak angažuje, má svou vlastní politickou kampaň: jeden kandiduje na viceprezidenta SRC (Rada zástupců studentů), druhý na zástupce studentů za katedru chemie, třetí do městského zastupitelstva, čtvrtý na prezidenta Glasgow University Union... Na univerzitě je asi 50 významných studentských postů, na které se můžete nechat zvolit (několik z toho, jako například prezident a viceprezident SRC, je i placených), a zdá se, že se v Charlesově kampani setkalo mnoho těch, kteří je buď už okupují, nebo na ně hodlají v březnových volbách kandidovat.
Až mám chuť mít vlastní volební kampaň také. Ještě víc to umocní fakt, když se bavím se slečnou, která kandiduje na poměrně vysokou pozici v GUU, a ona prohodí, že je hrozně zvláštní říkat lidem, aby volili Charlese Kennedyho. Na mou otázku: "Proč?" podává velmi jednoduchou odpověď: "Vždycky jsme ho oslovovali Charlie K. a nemůžu si nějak zvyknout na jeho příjmení."
V pět hodin odpoledne, kdy je hlasování ukončeno, všichni spěcháme do Bute Hall, kde se dozvídáme očekávanou zprávu: Charles volby vyhrál. Potěšující informací je, že pro něj hlasovalo více studentů než v minulých volbách a že procentuálně získal krásných 82 % odevzdaných hlasů. Ostatně už jen to, že byl zvolen znovu, je výjimečné; jediný další vítěz dvou rektorských voleb na univerzitě byl Benjamin Disraeli (1871 - 1877).
Následuje focení celého týmu pro britské deníky, můj malý, soukromý, několikaminutový rozhovor s Charliem, ze kterého si nepamatuju už téměř nic až na téměř poslední dvě prohozené věty - Já: "Thank you very much." On: "No, I thank you." - (úplně poslední bylo: "See you at the party tonight."), domácí večeře, na kterou jsem byla pozvaná jedním člověkem z kampaně a kde se dozvídám, že jsem se v neděli objevila na BBC, a pak... afterparty.
Cca dvacet pět lidí z Charlieho kampaně rázem okupuje bar "Deep Six" na GUU, kde máme pro dnešní den všechny alkoholické i nealkoholické nápoje zdarma. Všichni se viditelně baví, Charles prosí naší malou volební a cappellu, aby něco zazpívala. Poté, co trojice dokončí své vystoupení, jehož hlavním námětem je verš: "Take a look at my enormous penis," jim Charlie činí nabídku, aby vystoupili i na jeho oficiálním jmenování do funkce. "A můžete zpívat klidně i tuto píseň. Pak si všichni budou myslet, že jsem se úplně zbláznil, a nemám sebemenší ambice kandidovat na rektora potřetí."
Charlie opouští bar přibližně po hodině, když se nám omlouvá, že chce jít ještě navštívit svého šestiletého syna, kterého v poslední době moc neviděl. Zcela upřímně ho považuji nejen za nejsympatičtějšího politika, jakého jsem kdy potkala, ale i za jednoho z nejsympatičtějších lidí vůbec. Pokud za tři roky bude uvažovat o třetím volebním období (a skutečně doufám, že bude), budu první v řadě mezi těmi, kteří mu budou chtít pomáhat s kampaní.
- - -
(den osmý)
Středa, 23. února 2011
"A big thank you to all that campaigned; and, more importantly, to those who took the time to vote."
- Charlie
Melancholie. Člověk si na volební kampaň tak zvykne, že po jejím konci uvažuje, jaký nový krátkodobý cíl si zvolit.
Za dva týdny mám natáčet vlastní film podle vlastního scénáře, ale - což by mě nikdy nenapadlo - je mi teď politický aktivismus bližší než jakési umělecké vyžití. Zkrátka a dobře kdybych měla na výběr, radši než vysvětlovat kameramanovi a hercům, co přesně chci, bych chodila po Gilmorehillu a kladla lidem otázku: "Už jste volili Charlese Kennedyho v rektorských volbách?"
Žádné komentáře:
Okomentovat