Thor

Aneb o tom, jak může filmová adaptace komiksu netradičním výběrem režiséra příjemně překvapit.

Když se na internetu objevil první trailer k Thorovi, kritika se jen hrnula. Málokdo chápal, proč se režie hollywoodského velkofimu měl zhostit zrovna Kenneth Branagh, muž, který svůj život zasvětil shakespearovským adaptacím, nebo proč ten film z ukázek působí jako tupý letní blockbuster. O půl roku později a prvních promítáních se však rozčarování změnilo v nadšení. Na portálu sdružujícím recenze filmových kritiků Rotten Tomatoes si Thor vysloužil 94%, na IMDb má momentálně 8.0/10. Komu však náleží největší díl slávy za tento vývoj? Nikomu jinému více než právě Kennethu Branaghovi.

Pokud nepatříte mezi skalní příznivce komiksů nebo severské mytologie, Thor vám nemá zdánlivě co nabídnout. Příběh severského boha, který je svržen na Zemi, aby se stal lepším člověkem a v mezičase ještě zachránil lidstvo před nepřátelskou civilizací, není nepodobný desítkám podobných filmů s jasným morálním poselstvím a dokonalými digitálními efekty. Zdálo by se, že nic úžasného z něj vykřesat nelze a že na něm snad krom hezkých bitevních scén ani není co zkazit.

Paradoxně je to však právě neznalost běžných postupů u letních blockbusterů, co Branaghovi pomáhá. Zatímco jiní Hollywoodem odchovaní režiséři disponují ve svých filmech rozpočty dosahujícími až 300 milionů dolarů, Branagh Jindřicha V., svůj první historický velkofilm, natočil za 4 miliony liber. Zatímco si ti, kterým by producenti běžně podobný film svěřili, budovali kariéru založenou na filmech plných velkých, megalomanských bitev a dokonalých digitálních obrazů, Branagh čtvrt století pracoval hlavně s herci, komorním prostředím a až jistou divadelností.

I proto se Thor pod jeho vedením nespoléhal na nákladné souboje (ve kterých si Branagh, nutno přiznat, není moc jistý a za hollywoodskými filmaři pokulhává), ale situační komiku a až shakespearovské scény. Říkáte si, proč proboha všichni recenzenti ve spojení s Thorem melou o Shakespearovi? Můj názor před zhlédnutím Thora nebyl o nic méně skeptický. To, že se pan režisér proslavil hlavně adaptací Shakespearových her, ještě neznamená, že by tohoto slavného britského dramatika měl divák účelně objevovat v každém jeho filmu. Jenže násilné vyhledávání je jedna věc a zjevná podobnost druhá. Ať už totiž chcete nebo ne, ony komorní scény mezi Odinem (Anthony Hopkins) a jeho syny Lokim (Tom Hiddleston) a Thorem (Chris Hemsworth) skutečně jako by ztvárněním vypadly z shakespearovské tragédie.

Jediné, co tak lze tomuto nejvtipnějšímu filmovému komiksu současnosti vyčítat, je příliš krátká stopáž. Člověk si ani nestačí užít počátečního pohledu na krásný Asgard a už zažívá první vážnější scénu. Dříve než se stačí v prostředí božského světa rozkoukat a zjistit, proč, co a jak funguje, je nemilosrdně vhozen do světa jiného a z něj pak následovně i na Zemi. Na řešení vztahů mezi postavami nebo bližší poznání vedlejších charakterů čas nezbývá a nedostatek prostoru pro poctivý vývoj všech příběhových linek je tak třeba kompenzovat osudovostí, pod vlivem které se třeba hlavní ženská hrdinka Jane (Natalie Portman) zamiluje do Thora doslova na první pohled a o pár společných scén později ho již považuje za životní lásku.

Sto třicet minut je zkrátka na příběh jednoho severského boha zatraceně málo. Osobně bych vydržela mnohem víc. Na druhou stranu já vydržela i Branaghova čtyřhodinového Hamleta, takže můj filmový vkus a level odolnosti je asi netradiční.

Za tím, že je Thor jednou z nejsympatičtějších komiksových adaptací současnosti, si však stojím.

8/10

Herečka Kat Dennings s Kennethem Branaghem

A mimochodem: Vydržte do konce závěrečných titulků. Skrývají totiž ještě jednu scénu, která odkazuje na jakýsi most mezi Thorem a jedním dalším plánovaným filmem od Marvelu.