Super-injunction

Aneb aféra, která momentálně hýbe Británií.

I Británie má svou obdobu náhubkového zákona. Říká se mu super-injunction a funguje asi tak, že soudce může na žádost jedince zakázat médiím informovat veřejnost o jistém případu. A to ještě přísněji než v České republice; není totiž zakázáno jen prozradit totožnost zúčastněných, informační embargo se vztahuje na naprosto vše. Novináři jednoduše musí předstírat, že daná "aféra" vůbec neexistuje; i zveřejnění toho, že se soud zakázal zveřejnění informací, je totiž protizákonné.

V čistě teoretickém případě to pak vypadá třeba tak, že se slavný fotbalista obrátí na soud se žádostí, aby média neměla povoleno publikovat informace o jeho sexuální aférce. Důvod, který fotbalista předložil? Je nevinný; celá aféra je jen komplotem proti jeho kariéře, kterým mu chce někdo rozbít manželství. Soudce se fotbalistovi rozhodne anonymitu garantovat a britský tisk tak přichází o zprávu, která se mohla objevit na titulní straně.

Až doposud vše funguje bez problému.

Tisk a televizní kanály přijímají soudní nařízení a případ ignorují, dění na sociálních sítích ale zastavit nejde. Hlavně twitter je v tomto ohledu všemocný a detaily případu se po něm vesele šíří. To, o čem neměl nikdo vědět, se stává veřejným tajemstvím, o kterém se sice v novinách nic nedočtete, celá Británie ho ale spokojeně komentuje.

Soudu nakonec dochází trpělivost a rozhoduje se udělat zátah proti provinilcům, kteří si dovolili tajné informace na twitteru či facebooku zveřejnit. O koho konkrétně se však jedná, je (pro změnu) tajné. I pokus zjistit identitu těch, proti kterým je zahájeno trestní řízení, je nezákonný.

Jsou však i takoví, kteří si z toho nic nedělají a nadále předávají svým čtenářům "skryté" indicie. Způsoby, jak toho dosáhnout, jsou nejrůznější. Třeba poté, co se na titulní straně Daily Mailu objevily fotografie obviněných se začerněnými obličeji, na twitteru jeden britský novinář publikoval tuto zprávu:

I ta samotná ale může jejímu autorovi zajistit další nepříjemné tahanice se soudy.

A někteří jsou ještě dál. Skotský tisk The Herald se na titulní straně rozhodl vrátit k oné (samozřejmě čistě hypotetické) aféře, kterou jsem zde zmiňovala, a jeho nedělní vydání tudíž vypadalo takto:

Nabízí se otázka, kam až celá aféra může zajít. Pokud se super-injunction nevztahuje jen na oficiální média, ale i na sociální sítě, nebude nakonec zakázané zmínit se o případu jakkoliv, třeba pomocí mobilu? A pokud média nesmí ani publikovat, že byla na nějaký případ super-injunction uvalena, jak může kdo vědět, že šíření informací o dané aféře je trestné?

Soudní tahanice, které Británii ohledně "privacy laws" v příštích měsících čekají, budou ještě zajímavé. I když tu je velká pravděpodobnost, že se o nich v tisku jen tak nedočteme.