O britském multikulturalismu

Aneb o jednom internetovém videu a komentářích, které vyvolalo. 

Před několika dny se na internetu objevilo toto video. Angličanka jedoucí v tramvaji si v něm stěžuje, že jsou všichni kolem ní cizinci, a neodpouští si přitom ani fráze jako: "Vypadněte z mojí Británie."

Tak trochu mi to připomnělo český odpor k imigrantům. Řada mých českých "facebookových přátel" čas od času pošle odkaz na nějaký "anti-multikulti" článek, a ani když jsem stovky kilometrů daleko, mi neušlo, jaká vlna odporu se zvedla proti vítězství cizince v jedné české talentové soutěži. 

Velká Británie je mnohem multikulturnější než Česká republika. V každém menším obchodě vás obsluhují Pákistánci, obrovské procento postgraduálních studentů tvoří Čínani, v kině běží bollywoodské filmy pro zdejší indickou komunitu, za bakalářským studiem se sem sjíždí celá Evropská unie a dle odhadů OSN jen Poláků žije v Británii více než půl milionu. I já, když jdu po ulici, si často říkám, kolik cizinců denně potkávám. A pak mi dojde, že sama jsem vlastně jedním z nich. 

I proto, zvyklá na český odpor k imigrantům, jsem očekávala, kdo z mých britských přátel jako první rozvíří debatu, že je dotyčná paní možná agresivní, ale že má v konečném důsledku pravdu. Že by cizinci skutečně měli vypadnout z Británie a vrátit se do svých východoevropských, afrických a asijských zemí. K ničemu takovému však nedošlo. Místo toho jsem neustále narážela na komentáře typu: "Při pohledu na ni se stydím za to, že jsem Brit." 

A snad i proto mám v poslední době Británii tak ráda.