Reading Party

Aneb o jedné z těch nejlepších akcí, které zažijete na britských univerzitách.

Hned na úvod je třeba říct, že reading party je termín klamající svým názvem. Zaprvé není to party v tradičním slova smyslu; neprobíhá jen jeden večer, nýbrž trvá několik dní. A zadruhé nikdo neočekává, že během ní budete cokoliv číst; jeden můj profesor se mi například svěřil, že loni byl jediný, kdo byl na reading party viděn s knihou v ruce.

Idea prazvláštního večírku, kam si všichni donesou knihu, je tedy mylná, nepřesně působí ale i vize typického středoškolského výletu. Ano, jsou tu jisté podobnosti; i tentokrát základní koncept vypadá asi tak, že seberete studenty a jejich profesory a všechny na pár dní odešlete kamsi mimo civilizaci, aby si užili trochu volna a vzájemně se lépe poznali. Tím ale společné znaky končí. To, že je mezi typickým lyžákem a reading party obrovský rozdíl, totiž poznáte hned po výjezdu.

Podobně jako mně se vám totiž může stát, že nebudete sedět v autobusu, ale na předním sedadle staršího Mercedesu řízeného profesorem ze San Francisca, se kterým budete následující hodinu rozebírat vše od české kinematografie (ano, on z nějakého důvodu viděl asi dvacet českých filmů) až po vaše plány po získání titulu. Cestou se zastavíte v jednom z těch velkých supermarketů na okraji města, kde společně nakoupíte chipsy, colu, pivo, whiskey. A samozřejmě ho, ostatně jako všechny ty lidi s doktorátem, kteří vám běžně přednášejí, oslovujete křestním jménem.

Vidíte ten bílý dům vpravo? Tam jsme trávili reading party.

Dalších rozdílů si všimnete po dojezdu na místo. Zapomeňte na určený program typický pro školní výlety; tady si můžete dělat, cokoliv vás napadne. Někteří profesoři se v průběhu dne rozhodnou překonat převýšení 970 metrů a vylézt na vrchol Ben Lomondu; pokud chcete, můžete jít s nimi. Jiní si naplánují klidnější procházku kolem jezera; pokud máte zájem, můžete se přidat. Toužíte-li zůstat na chatě, nikdo vám nebrání. Rozhodnete-li se individualisticky a bez jakéhokoliv doprodovu projít po okolí, nikdo vám to zakazovat nebude.

Když se venku setmí, nastává proces hlavní socializace. I z něj samozřejmě můžete kdykoliv, kamkoliv a na jakkoliv dlouho odejít bez toho, aby se nad tím kdokoliv pozastavil, ale věřte mi, stojí za to zůstat. Pokud v sobě totiž máte alespoň trochu dětské duše jako třeba já, může se vám klidně stát, že od osmi večer do pěti do rána budete se svým profesorem hrát společenské hry, na jejichž existenci už jste dávno zapomněli. Nikdy byste nevěřili, jaké nadšení uvidíte v očích čtyřicetiletého chlapa, když ho ve tři hodiny v noci napadne hrát Městečko Palermo.

A pokud společenské hry nejsou vaší hlavní parketou, určitě si najdete jinou zábavu. Skupinka kolem jednoho profesora třeba strávila asi čtyři hodiny diskuzemi o potenciální skotské nezávislosti, jiný můj profesor se zas celý večer bavil vymýšlením "practical jokes"; ať už tím, že házel předměty po spících studentech a pak se tvářil, že o ničem neví, nebo tím, že jedné mé kamarádce vyprávěl půl hodiny s vážnou tváří o studentovi, který před lety na reading party zemřel, načež jí došlo, že si z ní celou dobu dělá srandu.

Co je na tom nejlepší, zpátky do města se po několika dnech vracíte skutečně mnohem "socializovanější". Přednášky, kde jste donedávna znali jen několik vyvolených, jsou rázem plné lidí, se kterými vám nedělá problém prohodit alespoň pár vět. A na myšlence, že se se svými profesory nevidíte jen na přednáškách, ale i ve volném čase, vám nepřijde nic zvláštního. Ostatně právě onen pán, se kterým jsem hrála Městečko Palermo, Jengu, Trivial Pursuit a další hry, jde se mnou a dalšími studenty dnes večer do baru.

Ano, třetí ročník není jen ten, kdy se toho na vás nahrne strašně moc, ale i ten, kdy si začnete svůj obor skutečně užívat.

_____

Poznámka pod čarou: Pojetí reading party se samozřejmě liší podle univerzity i jednotlivých oborů. Některé je prý nepořádají vůbec, což je dle mého názoru obrovská škoda.