Oliver Stone na MFF Karlovy Vary

Kdykoliv jsem si v posledním týdnu otevřela jeden český zpravodajský portál, vyskočil na mě nový negativní článek o Oliveru Stonovi. Jelikož jsem sama v Karlových Varech byla a během tří dnů jsem se zúčastnila šesti akcí, na kterých se Stone objevil, nemůžu si odpustit poznámku, že podobnou demagogickou kampaň vedenou jednou českou novinářskou dynastií si nejvstřícnější host letošního KVIFFu vůbec nezaslouží. 

Oliver Stone možná nebyl miláčkem davů jako John Travolta. Neusmíval se 24 hodin denně, všude chodil pozdě, bylo na něm vidět, že ho rozdávání podpisů nijak nebere. Jenže na druhou stranu to byl taky člověk, který byl za každé situace upřímný, který rád s lidmi diskutoval a který strávil s běžnými návštěvníky festivalu více času než jakákoliv hvězda za poslední roky.

Bohužel někteří čeští novináři o kvalitách toho třemi Oscary oceněného režiséra, scénáristy a producenta nemluví a namísto toho neustále kritizují jeho politické postoje, které dle mého názoru ani nepochopili.

Rozhodla jsem se tedy překopírovat sem jeden článek, který jsem před několika dny psala pro ČSFD. I když ve spojení s touhle předmluvou bude nejspíš vyznívat prapodivně, myslím, že se mi v něm docela srozumitelně podařilo vysvětlit, proč si Olivera Stona pro jeho politické názory cením i přesto, že se náš pohled na určitou problematiku vždy neshoduje.

Stalo se na čtvrteční press konferenci: Jistá novinářka jedné české komerční televize se Olivera Stona zeptala, co je pravdy na tom, že nechce nezodpovídat některé dotazy českých novinářů. Dotyčná novinářka tímto odkazovala na výrok jedné své kolegyně, která píše pro nejmenovanné noviny. Oliver Stone se zarazil a pak poznamenal něco ve stylu, že přece odpověděl na všechny otázky, které mu byly položeny. Když se zeptal, kdo o něm podobnou fámu prohlásil, novinářka komerční televize poznamenala, že zdroje odmítá jmenovat.

Nebudu tedy jména uvádět ani já, ačkoliv si myslím, že dopátrat se logicky toho, kdo je autorem, není zas tak složité. Ostatně ta samá novinářka po tiskové konferenci vydala o Stonovi článek, ve kterém kritizovala jeho politické postoje. Což by možná nebyl takový problém, kdyby a) dotyčná pochopila, co chce Oliver Stone novinářům během své tiskovky sdělit; b) nepoužívala demagogická slova jako "hřímal", když Stone mluvil naprosto klidně a jen reagoval na otázky, které mu byly zahraničními novináři položeny; c) chápala, že KVIFF uděluje ceny za přínos filmu, ne za politické postoje; d) nevymýšlela si informace, že se Stonovi někdo pokusil oponovat, že novináři z jeho tiskovky odcházeli nebo že se na konci téměř netleskalo.

Ano, Oliver Stone je levičák. Pokud nicméně nebudete vytrhávat jeho věty z kontextu ("Proč jste vstoupili do NATO?"), pochopíte, že cílem jeho proslovů není oslavovat Sovětský svaz, ale říct, že Spojené státy - považují-li se za zemi míru a svobody - by se také tak měly chovat. Neměly by paranoidně nechávat sledovat své občany, neměly by se snažit ovládat zbytek světa.

Oliver Stone v podstatě kritizoval současnou americkou unipolaritu. "Pokud nás historie něco naučila, pak to, že každé impérium jednou padne," varoval, zatímco přinášel příklady toho, jak si evropské státy dnes v žádné otázce nedovolí vzepřít se USA. Přitom zachovat čas od času neutralitu, něco, co Bushova politika shrnutelná výrokem: "Jste buď s námi, nebo proti nám," neznala, by mnohdy bylo mnohem chytřější, než stavět se za každé situace na stranu jedné světové mocnosti.

Studuju politiku a filosofii se zaměřením na liberalismus a mezinárodní bezpečnost. A troufám si tvrdit, že Oliver Stone toho o politice a historii ví mnohem více než někteří čeští novináři, kteří mu svými články vyhlásili válku. Nemusíte s ním rozhodně souhlasit ve všem. Sama bych třeba netvrdila, že USA jsou dnes ještě pořád mocenskou supervelmocí, protože už jen fakt, že nedokáží vyhrát válku proti papírově mnohem slabším soupeřům v Afghánistánu a Iráku dokazuje, jak ostatně tvrdí Joseph Nye, že vojenské technologie a počty vojáků v dnešních válkách, kde nestojíte proti jasně definovanému soupeři, již nehrají takovou roli.

Nemusíte souhlasit ani se závěry jeho tezí a můžete mu oponovat, že se jím předkládaná fakta dají vyložit i jinak. Nejde ale neuznat, že jména, data a statistiky umí v rámci diskuze házet s mnohem větší jistotou než mnozí čeští politici. A že si je nevymýšlí.

Mám-li sama sebe položit na přímku pravive - levice, budu se od středu nachylovat spíše k pravici. Nic to ale nemění na tom, že bych si o politice mnohem radši popovídala s levicově orientovaným Oliverem Stonem než s novinářkou, která jeho názory vytrhla z kontextu, aby z něj vytvořila co největšího radikála. Je totiž příjemnější mluvit s někým inteligentním, kdo zastává jiný pohled na otázku než vy, než s někým, jehož světonázor se s tím vaším možná shoduje více, ale komu spojení "správná argumentace" naprosto nic neříká.