John Rawls a jeho závoj nevědění

O prvních třech kapitolách Teorie spravedlnosti, které částečně vysvětlují, proč je John Rawls mnohými považován za nejvýznamnějšího politického filosofa 20. století.

Představte si, že máte navrhnout podobu ideální politické společnosti. Chcete, aby taková společnost byla spravedlivá. Chcete, aby s vámi navrženými politickými institucemi souhlasili všichni bez výjimky. Jenže lidé mají rozdílné sociální postavení, rozdílné preference, rozdílné zájmy, rozdílné vize toho, jak by měl ideální stát vypadat. Jak můžete jejich názory, i kdyby jen v povrchních obrysech, sloučit tak, aby byly všechny strany spokojené a všichni s vámi navržené principy přijali?

Filosofové v minulosti se podobné otázky snažili řešit primárně přes tzv. state of nature (přirozený stav). Řekli: Zkuste si představit, že neexistují žádné politické instituce, žádné orgány, ke kterým byste se mohli obrátit při vymáhání práva. Představte si, že lidé žijí v anarchii, čímž není zákonitě myšlen chaos, ale pouze systém, ve kterém nikdo nad nikým nemá suverénní moc. Jak by takový přirozený stav vypadal? Pokud jako Hobbes věříte, že lidé bez politické autority nedokáží civilizovaně fungovat, že budou žít v neustálém konfliktu a že jejich život bude "osamělý, bídný, brutální a krátký", má pro vás smysl tvrdit, že prakticky jakékoliv státní zřízení je legitimní. I absolutistická monarchie, za předpokladu, že její vladař dokáže svým poddaným zaručit bezpečnost, je naprosto ospravedlnitelná, protože lidem nabízí více než přirozený stav. Pokud jste jako Locke názoru, že by přirozený stav zas tak hrozný nebyl, můžete klást na stát větší požadavky; můžete například tvrdit, že jelikož v přirozeném stavu existoval soukromý majetek, musí legitimní státní zřízení dát lidem právo vlastnit majetek také.

Když se tedy filosofové 17. až 18. století zamýšleli nad tím, jak by měl vypadat stát a jaké požadavky na něj můžeme mít, vycházeli z podoby přirozeného stavu. Protože jen stát, který je lepší než přirozený stav, může být legitimní. Všemu tomuhle se v politické filosofii říká hypotetický kontrakt. I když jste se státem, ve kterém žijete, nikdy nevyslovili svůj souhlas, i když se vás nikdo nikdy nezeptal, zda chcete být jeho součástí, je-li lepší než přirozený stav, pak byste si v hypotetickém případě, měli-li byste na výběr mezi státem a přirozeným stavem, tedy mezi existencí státu a jeho neexistencí, stát vybrali. A to k jeho ospravedlnění stačí.

John Rawls (1921 - 2002) sám sebe považuje za pokračovatele této tradice, přirozeným stavem se nicméně zabývat nehodlá. Namísto něj navrhuje nový postup, který nazývá "original position" (původní postavení).

Premisa jeho myšlenky je jednoduchá: Představte si, že máte vytvořit politickou společnost, která by vám vyhovovala. O sobě víte, že budete součástí této společnosti, nemáte však přístup k tomu, jaké v dané společnosti budete mít konkrétní preference. Nemáte žádné ponětí o tom, zda a na co budete mít nadání, jaká bude vaše inteligence, kdo budou vaši rodiče, do jaké sociální vrstvy budete patřit. Nevíte, jaké budete rasy, jakého pohlaví, jestli budete mít nějaké postižení. Vaše osobní zájmy jsou zakryty závojem nevědění (v angličtině veil of ignorance).

Jakou politickou společnost byste ve svém vlastním zájmu navrhli? Rawls poměrně oprávněně tvrdí, že byste třeba asi nechtěli, aby byla nějaká menšina utlačovaná na úkor většiny; nemůžete přece vědět, že sami nebudete patřit mezi onu menšinu. Tvrdí, že byste chtěli, aby všichni lidé v dané společnosti měli stejná práva a svobody. Tvrdí, že byste i nepřáli velké sociální rozdíly a že byste si vybrali společnost, která by pomáhala těm, kteří jsou na tom nejhůře.

Na základě těchto úvah pak Rawls v 11. kapitole tvrdí, že lidé by si za závojem nevědění vybrali politickou společnost, která dodržuje dva principy:

1) Každá osoba má stejná práva na co nejširší systém základních svobod, které jsou slučitelné s podobnými svobodami ostatních;

2) společenské a ekonomické nerovnosti jsou přijatelné, pokud (a) se dá racionálně předpokládat, že budou ke prospěchu všech (a to primárně těch, kteří jsou na tom nejhůře), a (b) jsou spojeny s úřady a pozicemi, k nimž mají všichni přístup.

Genialita Rawlsova původního postavení nicméně nespočívá ani tak v tom vědět, že by vámi navržený stát splňovat zrovna tato hlediska, ale v té krásné schopnosti dokázat čtenáři, že je toto zřízení v jeho vlastním zájmu. Když si totiž za závojem nevědění vybíráte, jaký stát by se vám líbil, nikdo neočekává, že budete pomýšlet na své spoluobčany; čeká se od vás, že budete egoista a vyberete si, co by se hodilo vám.

A z toho plyne následující: Jelikož jste si daný systém vybrali sami a pro své vlastní dobro, nemůžete se, když jsou vám vaše preference známy, odvolávat, že nesplňuje vaše požadavky. Není to jako narodit se do státu, který vznikl před mnoha generacemi, a vy jste s ním nikdy nevyslovili svůj souhlas; toto státní zřízení je produktem vašeho racionálního uvažování o tom, jak by ideální stát měl vypadat. A kdybyste se za závojem nevědění měli rozhodovat znovu, znovu byste si ho vybrali.

Navíc se dá očekávat, že všichni lidé ve společnosti jsou na tom stejně jako vy. Pro všechny je stát řídící se dvěma výše vyjmenovanými principy ten, ve kterém by žít chtěli.

Stvořili jste spravedlivou politickou společnost.

- - -

Poznámka: A Theory of Justice je rozdělena na 87. kapitol, takže těch pár odstavců výše rozebírá tak 2 % Rawlsovy knihy, která rozhodně nejsou tím jediným, co Rawlse proslavilo. Krom tohoto nejznámějšího díla má tento politický filosof navíc na kontě ještě pozdější Political Liberalism a The Law of Peoples, dvě dodnes velmi citované knihy, které Teorii spravedlnosti částečně doplňují a částečně vyvracejí.