Alespoň tedy doufám.
Včera jsem dorazila k možná nejdůležitějším volbám svého života. Otázka na lístku, na němž jsem měla zaškrtnout "ano", nebo "ne", zněla jednoduše: "Mělo by být Skotsko nezávislou zemí?"
Vybrala jsem si "ne". K tomuto rozhodnutí jsem přitom dospěla teprve před týdnem.
V posledních měsících jsem se totiž poměrně stabilně řadila mezi undecided, tedy ty nerozhodnuté. Ano, skotská vize liberálního, sociálního systému nezní špatně. Ano, není hezké, že Skotsko není na britské scéně dostatečně reprezentované. Na druhou stranu chceme dělit stát prostě jen proto, že poslední generaci jeho obyvatelé nesdílejí stejné hodnoty jako zbytek země?
Co když se politické hodnoty na jihu změní? Co když se i z Anglie za dvacet let stane ekologická, liberální země? Nevymizely by pak jediné důvody, které má momentálně Skotsko pro prosazování nezávislosti?
Za mě tedy padlo do volební urny jedno "ne", zatímco naprostá většina mých přátel volila "ano". Glasgow bylo ostatně jedno z měst, kde hlasy pro nezávislost převýšily ty pro zachování unie. Navíc věříme-li průzkumům, pak většina lidí pod 30 let volila "ano", kdežto většina nad 55 byla pro "ne".
Stále více lidí, a já se řadím mezi ně, si totiž uvědomuje, že současná situace není ideální. Většinový systém nereprezentuje řádně politické názory občanů, Sněmovna lordů už dávno měla projít reformou, přijetí ústavy by rozhodně nebylo na škodu a Skotsko by si zasloužilo větší svobodu v rozhodování o některých domácích otázkách. Vím to, stejně jako vím, že nezávislost byla způsobem jak těmto zastaralým, zkostnatělým procesům, které stále ovládají místní politiku, utéci.
Na druhou stranu si nemyslím, že poslední referendum bylo volbou mezi zachováním statusu quo a naprostou změnou. To, že se téměř polovina lidí vyslovila pro odtržení, signalizuje směrem na jih, že lidé nejsou úplně spokojení se současným fungováním unie. A upřímně věřím a doufám, že je Westminster bude brát v potaz a nějaké změny, třeba postupný přechod ve federaci, zavede.
Také doufám, že Skotům vydrží jejich současný zájem o politiku. Nikdy bych nevěřila, že v demokratickém státě uvidím tak vysokou politickou angažovanost; za poslední dva týdny jsem na každém rohu narážela na příznivce z obou kempů a všímala si vyvěšených vlajek v oknech domů i aut. Lidi nosili nálepky se slovem "yes" nebo "no" na kabátech, měnili si houfně profilové fotky na facebooku na obrázky vyjadřující jejich názorovou příslušnost a nebavili se prakticky o ničem jiném.
A přesto vše celé referendum proběhlo v klidu. Nikdo nikoho neurážel pro jiný politický názor, nikdo se s nikým neporval, dokonce ani k žádným vyhroceným sporům nedošlo.
A pokud v něco doufám, pak v to, že toto rozpoložení ve Skotsku vydrží i v budoucnu a že nutné změny přijdou, byť ne v podobě odtržení a samostatnosti.
Ach, tak napoprve se mi ta odpoved smazala, tak znovu.
OdpovědětVymazat1) Nemyslim si, ze by Anglicani byli nejak vysazeni proti Skotsku. Pruzkumy v Anglii nikdy neukazovaly, ze by nezavislost Skotska v Anglii prosla. Naopak procentualni pocet lidi podporujicich nezavislost je tam dost podobny jako ve Skotsku. A i kdyz je pravda, ze v Anglii jsem nikdy nezila, nikdy jsem od Anglicanu necitila zadne opovrzeni, kdyz jsem se s nimi o Skotsku bavila.
2) Ano, k tomu doslo jen par hodin po tom, co jsem ten clanek napsala. :-) Nicmene je podle me dulezite si uvedomit, ze ti lide na fotkach jsou (neo)nacisti. Nejsou to bezni volici a o vysledky voleb jim nejspis nijak nejde. Spis proste jen hledaji zaminku pro shromazdeni a referendum jim jednu takovou poskytlo.