O bydlení ve Skotsku

Už dlouho jsem chtěla napsat srovnání toho, když se rozhodnete bydlet v některé z univerzitních residencí a když se nastěhujete do vlastního bytu. Každé má svoje výhody a nevýhody a tyhle jsou založené na mých vlastních zkušenostech ze St Andrews and Glasgow.

Univerzitní ubytování (halls of residence)

Výhody

Je připraveno na počátku školního roku. Pokud bydlení v halls získáte, máte jistotu, že po příjezdu do Skotska nebudete týdny přespávat v hostelu nebo v obýváku u přátel. Stačí si jen vyzvednout klíče a můžete se nastěhovat.

Na vše vám stačí jediná smlouva, vše je zařízené a vše platíte univerzitě. Po nastěhování tedy nemusíte řešit dodávky elekřiny a plynu s energetickými společnostmi a nemusíte čekat měsíc, než se k vám dostane někdo, kdo by vám zavedl internet.

Nájem je přesně upraven na délku školního roku. Nastěhovat se tedy můžete tak týden před začátkem školního roku a vystěhovat se zas máte tak do týdne po konci zkouškového. Pokud tedy plánujete trávit léto někde jinde, nemusíte se bát, že byste za halls museli platit i v době, kdy ve Skotsku nebudete.

Chcete-li se seznámit s velkým počtem lidí za krátkou dobu, jsou halls docela výhodné, protože nikde jinde − snad s výjimkou univerzity samotné − nenarazíte na takovou koncentraci studentů na tak malém prostoru.

Nevýhody

Jistá ztráta soukromí. Budete si zkrátka muset zvyknout, že čas od času vám do bytu zavítá některý ze zaměstnanců univerzity, aby se ujistil, že je vše v pořádku.

Nemůžete si vybrat své spolubydlící. Což v případě Británie, kde lidé chodí na univerzity v některých případech už v sedmnácti letech, může znamenat, že budete bydlet s lidmi, kteří mají jiné hodnoty než vy.

Bude s vámi pravděpodobně bydlet více lidí. Zatímco v běžných bytech, které si pronajmete sami, průměrně žijí tak tři lidé, v halls se může stát, že do společných prostor budou mít přístup všichni studenti. Mizející jídlo z ledničky, hromady neumytého nádobí a zjištění, že vám někdo pravidelně bere vás hrneček na kafe, tak nejsou ničím výjimečným, protože v halls prostě viníka neodhalíte.

Je to dražší (někdy). V Británii může být paradoxně bydlení v běžném bytě levnější než bydlení v halls. V Glasgow byl tento rozdíl docela markantní; naopak v St Andrews jsem bydlení v malém domečku sehnala za přibližně stejnou cenu, za jakou bych mohla bydlet v halls.

Působí neosobně. Všechny ubytovací buňky jsou stejné a funkcionalisticky zařízené. Pokoje jsou z mých zkušeností poměrně malé.

Vlastní byt

Výhody

Jak bylo zmíněno dříve, je možné, že se vám podaří sehnat něco mnohem levnějšího, než kdybyste bydleli v bytě poskytovaném univerzitou. V Glasgow se u slušného bytu v dobré lokalitě může úspora vyhrabat na takových £50 - £100 měsíčně a mimo centrum ušetříte ještě více. V St Andrews rozdíly nejsou tak evidentní, jelikož v městě není dost ubytovacích prostor pro všechny studenty, a ceny nemovitostí tak mohou stoupat do šílených výšin. To nejlevnější bydlení od soukromníků tak seženete za přibližně stejnou cenu jako to nejlevnější bydlení od univerzity.

Dům v St Andrews, asi deset minut pěšky od univerzity. Dvě ložnice, obývák, kuchyně, koupelna. Když se nájem a ostatní výdaje rozpočítaly na dvě osoby, zaplatila jsem za měsíc přibližně stejně, jako kdybych bydlela v nejlevnějších halls.

Můžete snadno narazit na byty a domy, které budou pohodlnější, větší, útulnější a přesto stále levnější než ty univerzitní. V Glasgow jsem například z pokoje o odhadované velikosti 12 m² přesunula do pokoje, kde jsem pro sebe měla tak 32 m² (včetně vlastní šatny!), a stejně jsem po sečtení všech nákladů (= nájem + energie + internet) platila méně. A takové malé vychytávky jako barevné stěny, originálnější řešení prostoru, vlastní malá zahrádka nebo fakt, že tam nemohl kdokoliv kdykoliv přijít, mi osobně velmi vyhovovaly.

Byt v Glasgow, v docházkové vzdálenosti od univerzity i centra města. Tři ložnice, kuchyně, koupelna, tři komory. Měsíčně jsme zaplatili méně, než kdybychom bydleli v nejlevnějších halls.

Nevýhody

Shánění bytu může být lehce o nervy. Na začátku školního roku si byt poblíž univerzity chtějí pronajmout stovky lidí, tudíž myšlenka, že přijedete jednoho dne do města a že se do týdne někam nastěhujete, nemusí být vždy reálná. Zvlášť v St Andrews se připravte na to, že vám sehnání vlastního ubytování může bez přehánění trvat klidně dva měsíce.

Pokud si chcete sehnat byt přes agenturu, připravte se na nějaké to nudné papírování. Většina po vás třeba bude chtít, abyste jí doložili, že máte prostředky na splácení nájmu; že s vámi nebudou mít problémy; že máte někoho, kdo za vás finančně ručí.

Vše si platíte samostatně a musíte si to sami zařídit. Jste-li tedy studenti, budete si třeba muset samostatně vyjednat výjimku, abyste nemuseli platit council tax. Stejně tak je na vás uzavření smlouvy s dodavateli energií a internetu.

Budete bez internetu. Z mé zkušenosti to vždy trvá tak tři týdny až měsíc, než se k vám někdo dostane, aby vám v bytě internet zavedl. Nestěhujete-li se tedy k někomu, kdo byt už obývá, strávíte pravděpodobně září v knihovně nebo kavárnách, které mají wifi.

- - -

Malá závěrečná rada: Pokud sháníte bydlení ve třech a více lidech a nejste v příbuzenském vztahu, vždy se dívejte, jestli má váš vybraný dům / byt HMO. HMO (House in Multiple Occupation) je typ licence, který majiteli nemovitosti dovoluje pronajímat tuto nemovitost lidem, kteří nepatří do stejné rodiny. Aby byt nebo dům HMO získal, musí splnit zvýšené bezpečnostní a kvalitativní normy, na což se ne všem majitelům chce vynakládat čas a peníze. V Glasgow byty o třech a více ložnicích HMO často mají; v  St Andrews, kde majitelé ví. že je udají i za vyšší cenu, bohužel ne. Několika přátelům se tak stalo, že v bytě nebo domě, který měl tři ložnice, museli bydlet jen dva, protože podle zákona ho prostě víc jak dva lidi v nepříbuzenském stavu obývat nemohli. A samozřejmě to znamenalo, že se jim nájem docela markantně zvýšil, protože celkový nájem nemohli dělit třemi, ale dvěma.