Říká vám něco jméno Joseph Kony? Pokud máte dobrou paměť na virální videa, tak si možná vybavíte, že byl centrální postavou půlhodinového filmu KONY 2012, který se před pár lety masivně sdílel na sociálních sítích. Organizace Invisible Children v něm vyprávěla o únosech dětí, kterých se Kony v Ugandě dopustil, a snažila se přesvědčit vlády západních zemí, aby do konce roku 2012 Josepha Konyho dopadly.
Od publikace videa uplynuly tento měsíc čtyři roky a moc se toho nezměnilo. Kony je pořád kdesi v centrální Africe, pořád unáší civilisty a pořád stojí v čele Lord's Resistance Army. A tak snad má smysl ptát se, kdo tenhle Joseph Kony vlastně je a stane-li někdy před soudem, jak si hnutí Invisible Children kdysi přálo.
Pokud se na KONY 2012 podíváte zpětně, jak jsem se před pár dny rozhodla já, zjistíte, že v oněch třiceti minutách dostává samotný Joseph Kony překvapivě málo času. Film slouží primárně jako reklama na aktivismus, takže vysvětlení toho, odkud se Kony vzal nebo co je jeho cílem, autory zas až tolik netrápí. I proto mi přijde vhodné začít takovou malou lekcí ugandské historie.
V roce 1986 svrhla National Resistance Army (NRA) vládu generála Tita Okella, který jen o pár měsíců dříve provedl převrat proti prezidentu Miltonu Obotemu. Jak je jen z této jediné věty poměrně jasné, politická situace v Ugandě nebyla v 80. letech zrovna stabilní, přičemž nejvíce trpěl chudý severský region známý jako Acholi, jehož obyvatele považovala za nepřátele jak vláda prezidenta Oboteho, tak i NRA vedená Yowerim Musevenim. Nebylo tedy překvapivé, že boje o moc vyvolaly na utlačovaném severu vzestup ozbrojených jednotek, které se svá práva rozhodly získat násilím. A právě v jedné z nich, v jisté Uganda People's Democratic Army (UPDA), která vznikla jako odboj proti novému prezidentovi Musevenimu, zahájil svou kariéru tehdy pětadvacetiletý Joseph Kony, bývalý ministrant, kterému byla přidělena role spirituálního poradce.
Z nejasných důvodů se však cesty Konyho a UPDA brzy rozešly a Joseph Kony dal dohromady vlastní vojenskou skupinu. Nazval ji Lord's Resistance Army (česky: Armáda božího odporu, LRA), sám sebe prohlásil za bohem vyvoleného vůdce, který má navrátit Ugandu na správnou cestu, a za hlavní ideologické přesvědčení svého hnutí určil biblických deset přikázání. A zatímco UPDA po dvou letech konfliktu podepsala s NRA mírovou dohodu, LRA v násilném odporu pokračovala.
Od publikace videa uplynuly tento měsíc čtyři roky a moc se toho nezměnilo. Kony je pořád kdesi v centrální Africe, pořád unáší civilisty a pořád stojí v čele Lord's Resistance Army. A tak snad má smysl ptát se, kdo tenhle Joseph Kony vlastně je a stane-li někdy před soudem, jak si hnutí Invisible Children kdysi přálo.
© Stuart Price
Pokud se na KONY 2012 podíváte zpětně, jak jsem se před pár dny rozhodla já, zjistíte, že v oněch třiceti minutách dostává samotný Joseph Kony překvapivě málo času. Film slouží primárně jako reklama na aktivismus, takže vysvětlení toho, odkud se Kony vzal nebo co je jeho cílem, autory zas až tolik netrápí. I proto mi přijde vhodné začít takovou malou lekcí ugandské historie.
V roce 1986 svrhla National Resistance Army (NRA) vládu generála Tita Okella, který jen o pár měsíců dříve provedl převrat proti prezidentu Miltonu Obotemu. Jak je jen z této jediné věty poměrně jasné, politická situace v Ugandě nebyla v 80. letech zrovna stabilní, přičemž nejvíce trpěl chudý severský region známý jako Acholi, jehož obyvatele považovala za nepřátele jak vláda prezidenta Oboteho, tak i NRA vedená Yowerim Musevenim. Nebylo tedy překvapivé, že boje o moc vyvolaly na utlačovaném severu vzestup ozbrojených jednotek, které se svá práva rozhodly získat násilím. A právě v jedné z nich, v jisté Uganda People's Democratic Army (UPDA), která vznikla jako odboj proti novému prezidentovi Musevenimu, zahájil svou kariéru tehdy pětadvacetiletý Joseph Kony, bývalý ministrant, kterému byla přidělena role spirituálního poradce.
Z nejasných důvodů se však cesty Konyho a UPDA brzy rozešly a Joseph Kony dal dohromady vlastní vojenskou skupinu. Nazval ji Lord's Resistance Army (česky: Armáda božího odporu, LRA), sám sebe prohlásil za bohem vyvoleného vůdce, který má navrátit Ugandu na správnou cestu, a za hlavní ideologické přesvědčení svého hnutí určil biblických deset přikázání. A zatímco UPDA po dvou letech konfliktu podepsala s NRA mírovou dohodu, LRA v násilném odporu pokračovala.
Uganda: Na severu je tmavě šedou vyznačen region Acholi, na jihu u břehu Viktoriina jezera leží hlavní město Kampala
Jak hovoří dostupné statistiky, Kony se při únosech zaměřoval především na děti – přes 70 % unesených bylo mladších šestnácti let, průměrný věk nových rekrutů se pohyboval kolem 13 let. Taktika to byla, jakkoliv to zní děsivě, relativně logická. Kony musel své nové rekruty naočkovat doktrínou, aby se nepokusili utéct, a děti ve věku druhého stupně základní školy se v tomto ohledu ukázaly jako ta nejideálnější skupina. Na jednu stranu byly dost silné na to, aby unesly zbraň a zvládaly dlouhé pochody, na druhou stranu na ně působila spiritualita hnutí a psychologický nátlak více než na dospělé. Publikované studie uvádí, že dvě třetiny byly donuceny nedlouho po svém únosu spáchat zločin, přibližně každý čtvrtý unesený musel zabít civilistu a každý osmý dostal za úkol usmrtit člena rodiny nebo kamaráda. Ti, kteří se pokusili neúspěšně utéct, byli zavražděni, a všichni byli varováni, že podaří-li se jim uprchnout, odnese to jejich rodina. Konyho snaha zbavit své vojáky jakýchkoliv psychologických zábran a zároveň je donutit, aby se v případě útěku báli, zda je jejich rodina přijme zpět, fungovala: přes 80 % unesených sice uteklo a přežilo, nicméně čím déle dotyčný strávil s LRA, tím menší měl nutkání Konymu uprchnout. Ti, kteří strávili v LRA více jak dva měsíce, dokonce v nadpoloviční většině případů uváděli, že by v případě svobodné volby raději zůstali s LRA, než se vrátili domů.
Fakt, že si proti sobě popudil lokální obyvatelstvo, Konyho v devadesátých letech moc netrápil. Našel totiž svému hnutí silného spojence v Omaru al-Bashirovi, prezidentovi Súdánu, který byl přesvědčen, že ugandský prezident Museveni podporuje separatistickou rebelskou skupinu Sudan People's Liberation Army bojující za odtržení jižního Súdánu. Pamatujte, toto byla doba, kdy ještě stát s názvem Jižní Súdán neexistoval (po dlouhé občanské válce získal nezávislost v 21. století) a prezident al-Bashir měl zájem na tom, aby tomu tak i nadále zůstalo. Podpora LRA pro něj tak představovala možnost, jak vést zástupnou válku proti Musevenimu a s trochou štěstí ho v úřadu nahradit někým jiným, kdo jihosúdánským rebelům napomáhat nebude. Konymu tak byla za pokračování bojů nabídnuta pomoc zahrnující především zbraně a vojenské základny na súdánském území, kam na ně Uganda nemohla.
LRA z několikaleté spolupráce se Súdánem profitovala, jenže pak do konfliktu mezi Súdánem a Ugandou se vmísilo zahraničí – v tomto případě bývalý americký prezident Jimmy Carter – který prezidenty obou zemí přesvědčil, aby v roce 1999 podepsali dohodu. Její součástí byla klauzule, že obě země přestanou podporovat jakákoliv rebelská hnutí, která bojují proti druhé straně, a LRA tak rázem skončila bez svého hlavního spojence. Řada vnějších pozorovatelů včetně časopisu The Economist tehdy předvídala, že LRA bez pomoci Súdánu padne, jenže ve svých úvahách zapomněli na to, že pro Konyho už složení zbraní nebylo reálnou možností a že snaha přežít vždy trumfne vše ostatní. Mírová jednání mezi ugandskou vládou a LRA, která započala v roce 2006, tedy byla odsouzena k zániku už jen proto, že Joseph Kony čelil reálné možnosti strávit zbytek života za mřížemi, a LRA, byť vojensky značně oslabená, se zatím nenápadně přesunula z Ugandy do okolních států, kde bylo pro Konyho snazší unikat spravedlnosti. A kdesi na pomezí Demokratické republiky Kongo, Středoafrické republiky a Jižního Súdánu přebývá dodnes.
A tady můžeme zpozorovat drobné nepřesnosti v příběhu, který prezentovaly Invisible Children. V KONY 2012 byl Joseph Kony vylíčen jako muž, který za nic nebojuje, ve skutečnosti jsou však jeho motivy snadno dohledatelné. Ať už totiž totiž útlaku obyvatelstva na severu země využil pouze jako propagandy, aby se mohl dostat do vlády, nebo ať už mu skutečně šlo o zlepšení životních podmínek v regionu Acholi, důvody Konyho vzestupu v osmdesátých letech byly politické a ti, kteří se k němu v prvních letech dobrovolně připojili, tak činili proto, že jeho vizi věřili.
Teprve když začala podpora hnutí mezi civilisty klesat, začal se Kony uchylovat k brutálnější strategii. Nejdřív stačily krádeže, pak se přidalo rabování a nakonec došlo i na únosy a vraždění. Kony se cítil zrazený a čím méně lidí za ním dobrovolně stálo, tím více násilné metody byl ochoten použít, aby získal to, co potřebuje. Neznamená to však, že dnes, když už je jeho původní agenda z 80. let nenaplnitelná, protože proti sobě popudil populaci více než kdy Museveni, nemá Kony jasný důvod k tomu, aby v boji pokračoval. Joseph Kony stojí před možností, že složí zbraně, uzavře s prezidentem Musevenim mír a bude souzen za zločiny proti lidskosti, a možností, že nadále bude spravedlnosti utíkat, k čemuž se hodí unášet civilisty a vychovávat si z nich vlastní ochranku. Pochopitelně si vybírá to druhé.
Teprve když začala podpora hnutí mezi civilisty klesat, začal se Kony uchylovat k brutálnější strategii. Nejdřív stačily krádeže, pak se přidalo rabování a nakonec došlo i na únosy a vraždění. Kony se cítil zrazený a čím méně lidí za ním dobrovolně stálo, tím více násilné metody byl ochoten použít, aby získal to, co potřebuje. Neznamená to však, že dnes, když už je jeho původní agenda z 80. let nenaplnitelná, protože proti sobě popudil populaci více než kdy Museveni, nemá Kony jasný důvod k tomu, aby v boji pokračoval. Joseph Kony stojí před možností, že složí zbraně, uzavře s prezidentem Musevenim mír a bude souzen za zločiny proti lidskosti, a možností, že nadále bude spravedlnosti utíkat, k čemuž se hodí unášet civilisty a vychovávat si z nich vlastní ochranku. Pochopitelně si vybírá to druhé.
Druhá nepřesnost spočívá ve vylíčení situace v Ugandě. Z filmu byste pomalu získali pocit, že je Uganda dodnes ve válce, nicméně pravda je taková, že v regionu Acholi už LRA nepůsobí deset let. (Máte-li zájem zjistit výskyt Konyho útoků, podívejte se na LRA Crisis Tracker, který situaci mapuje od roku 2010 a nasbíral za tu dobu údaje o více než 1700 incidentech.) Předpokládá se, že Kony pobývá za ugandskými hranicemi od roku 2006 a údaje o únosech napovídají, že nejdříve strávil několik let v lesích Demokratické republiky Kongo a dnes se nejčastěji pohybuje po území Středoafrické republiky.
Také počet unesených zmíněný ve videu je zavádějící: číslo 30,000, které video uvádí, je předpokládaný celkový počet unesených dětí od 90. let, ne počet současných vojáků LRA. Ten se podle dostupných odhadů momentálně pohybuje někde kolem 200 lidí – hluboko pod čísly, kterými se LRA mohla pyšnit v době svého největšího rozmachu, kdy byla podporována Súdánem.
Také počet unesených zmíněný ve videu je zavádějící: číslo 30,000, které video uvádí, je předpokládaný celkový počet unesených dětí od 90. let, ne počet současných vojáků LRA. Ten se podle dostupných odhadů momentálně pohybuje někde kolem 200 lidí – hluboko pod čísly, kterými se LRA mohla pyšnit v době svého největšího rozmachu, kdy byla podporována Súdánem.
A konečně KONY 2012 klade důraz na "západní" řešení problému: chyťme postavu v čele hnutí a hlavní problém se vyřeší. Bohužel svět takhle nefunguje a i kdyby byl Kony dopaden, současní vojáci LRA se nevrátí domů jen proto, že přišli o svého hlavního vůdce. Pro mnoho z nich je válka jediný způsob života, který znají, a přestane-li existovat LRA, vytvoří novou jednotku nebo se připojí k nějaké jiné, která už v oblasti působí. Úspěšná demobilizace a reintegrace bývalých členů rebelských skupin vyžaduje mnohaleté úsilí začínající zřízením demobilizačních kempů a pokračující snahou začlenit bývalé vojáky zpět do komunity. Potřebujete pomoc psychologů, kteří s nimi budou pracovat, pomoc učitelů, kteří je naučí, jak přežít v běžné společnosti, pomoc lokálních komunit, které pro ně najdou práci a přijmou je mezi sebe.
Vojenský přístup navíc neřeší hlavní problém: Konyho oběti.
Patří mezi ně více než milion lidí, přes polovina z nich z regionu Acholi, kteří byli donuceni opustit své domovy a přestěhovat se do vládou zřízených uprchlických kempů. Jsou to lidé, kteří žili roky ve strachu v přeplněných táborech, kde se museli spoléhat na příděly jídla od státu, zatímco ekonomika v severní Ugandě stagnovala.
Patří mezi ně desetitisíce unesených. Ano, naprostá většina z nich zase od LRA úspěšně utekla, nicméně když si přečtete článek Chrise Blattmana a Jeannie Annan, kteří píší, že v jimi studovaném regionu byl každý čtvrtý muž mezi 14 a 30 lety někdy unesen Konyho armádou, uvědomíte si, o jak rozsáhlý problém se jedná.
A patří sem samozřejmě tisíce žen, které byly znásilněny, a civilistů, kteří byli brutálně zmrzačeni. Pokud si na internetu vyhledáte fotky obětí LRA, naskytne se vám všeříkající obraz, pro představu nicméně můžu dodat, že oblíbenou praktikou bylo usekávání uší, prstů, rtů a nosu a zanechání oběti, často dítěte, s dopisem, ve kterém LRA vyhrožovala, že ti, kteří se jí postaví, skončí stejně.
Vojenský přístup navíc neřeší hlavní problém: Konyho oběti.
Patří mezi ně více než milion lidí, přes polovina z nich z regionu Acholi, kteří byli donuceni opustit své domovy a přestěhovat se do vládou zřízených uprchlických kempů. Jsou to lidé, kteří žili roky ve strachu v přeplněných táborech, kde se museli spoléhat na příděly jídla od státu, zatímco ekonomika v severní Ugandě stagnovala.
Patří mezi ně desetitisíce unesených. Ano, naprostá většina z nich zase od LRA úspěšně utekla, nicméně když si přečtete článek Chrise Blattmana a Jeannie Annan, kteří píší, že v jimi studovaném regionu byl každý čtvrtý muž mezi 14 a 30 lety někdy unesen Konyho armádou, uvědomíte si, o jak rozsáhlý problém se jedná.
A patří sem samozřejmě tisíce žen, které byly znásilněny, a civilistů, kteří byli brutálně zmrzačeni. Pokud si na internetu vyhledáte fotky obětí LRA, naskytne se vám všeříkající obraz, pro představu nicméně můžu dodat, že oblíbenou praktikou bylo usekávání uší, prstů, rtů a nosu a zanechání oběti, často dítěte, s dopisem, ve kterém LRA vyhrožovala, že ti, kteří se jí postaví, skončí stejně.
Dopadne někdy svět Josepha Konyho? Nejspíš ne. Pro ugandskou vládu je bez pomoci jeho dopadení složité a pro západní země, které mají lepší vybavení a lépe trénované jednotky, nemá Joseph Kony žádnou strategickou hodnotu: jeho vliv na politickou situaci v centrální Africe je minimální, Spojené státy ani Evropu nijak neohrožuje a většině voličů v demokratických zemích je jeho osud ukradený.
Stále více lokálních komentátorů však poukazuje na to, že jakkoliv by jeho dopadení nebylo na škodu už jen proto, že by možná zabránilo budoucím únosům, náš prioritní zájem by měla být rekonstrukce regionu a pomoc obětem. Jak si Američané nedávno otestovali v Iráku, vybudování stabilního státu z trosek je mnohem složitější než zabití diktátora nebo vojenská invaze, bohužel pro mír bývá stejně důležité, ne-li důležitější, než úspěšné nasazení armády. K čemu vám je dopadení jednoho zločince, když podmínky uvnitř státu zapříčiní vzestup deseti nových? K čemu je lidem spravedlnost, která si za hlavní cíl klade poslání pachatele do vězení, a přehlíží více než milion obětí, kterým dotyčný zničil životy?
KONY 20-NIKDY Ugandu na kolena nesrazí. Nedbání na rekonstrukci a rozvoj severu země může.
Žádné komentáře:
Okomentovat